Tip na výlet: Další beskydský vrchol - závěr sezony 2020

Kamarádů se společným zájmem je vždy málo. Zvlášť tehdy, když je tím zájmem společný i životní styl. Kolo je a vždy bylo téma, které spojuje a motivuje. Už ať je to zpříjemnění či vyplnění volné chvíle, nebo nástroj k tvoření osobní formy a kondice.

S kamarádem Martinem jsme si domluvili výjezd na kole do tolik milovaných Beskyd. I když je tohle pohoří malebné a drsné zároveň, stále je velkým lákadlem navštěvovat ho opakovaně.

Parametry trasy:

• vzdálenost: 136 km
• převýšení: 1282 m
• náročnost: střední - pozvolné stoupání na vrchol a pak sjezd
• povrch: asfalt - silnice
• vhodné pro: silnice, treková kola, gravel, MTB-HT
• GPS

Road vs. MTB

Ještě než skončí podzim a Martin přijede na bílém koni, přijel mi naproti Martin na silničním kole. Marťas – zásadní „žiletkář“ a já bajker (nemám silničku) jsme si už nějakou dobu plánovali společný švih.



Takže silnička vs. bajk? Vůbec ne, jde o přátelský výjezd na oblíbené místo, oblíbeným prostředím. Co to znamená pro mě? Pojedeme po silnici, tak si říkám, jak se mám asi držet žiletky na silnici? Přezul jsem tedy pláště za tenčí a s rychlejším vzorkem – 29 x2,0“. Nafoukal jsem na 3,5 bar a to by bylo, aby to nebylo…

Vhodné oblečení

V říjnu je už takové to pravé podzimní počasí, takže co se oblečení týče, nechybí dlouhé kalhoty, tzv. čapáky, dres s dlouhými rukávy, lehčí neprofuk bunda a jistě tenčí čepice pod helmu. Dres s dlouhým rukávem nemám, ale mám návleky, tak si vezmu ty a vydám se na cestu. Kolo nezapomenu vybavit bidony s iontovým nápojem a oblíbenými dvěma banány.



Po přehledných a pohodlných cyklostezkách vedoucích z Vrbice, kolem jezer a později podél řeky Odry, dojíždím do Ostravy. Z okraje Ostravy, kolem Hrušova už mi dělá vodítko řeka Ostravice. Trasa směr Beskydy je zatím obvyklá. Projíždím Ostravou, kolem radnice, dále pokračuji kolem Slezskoostravského hradu a napojím se na cyklostezku vedoucí do městské části Hrabová.

Cestou do Beskyd

Cyklostezkou podél Ostravice na 19. kilometru na mě čeká kamarád Martin. Pozdravíme se stisknutím dlaně, nestojíme a hned jedeme vstříc oblíbeným kopcům. Nedaleko je město Vratimov, jehož okrajem projíždíme vjezdem přímo na místní cyklodálnici. S Marťasem od samotného výjezdu máme stále co rozebírat a o čem debatovat. Skoro neregistruji průjezd Paskovem a druhou částí cyklovýpadovky se dostáváme na okraj Sviadnova.

Obezřetnost na silnici

Rovně, přes silnici po cyklostezce do Frýdku-Místku nepokračujeme, ale odbočujeme vpravo po silnici do Staříče. Tam se hned za kostelem dáváme vpravo a zde je první sice krátký, ale za to prudší stoupák. Zde se moc povídat nedá, ale pokud je cesta volná, tak jedeme vedle sebe a kecáme. Nicméně, kontroluji stále přes rameno blížící se auta. V případě, že něco jede, řadíme se za sebe. Ale ani to, že jedeme skoro po krajnici, řidičům nebrání v tom, aby nás míjeli jen o několik centimetrů. Samozřejmě se najdou i tací, kteří nás předjíždějí naprosto vzorově.



Najednou jsme v Palkovicích a po dojezdu na hlavní křižovatku se dáváme vpravo. Za chvilinku na minutku stavíme. Slunce se začalo ubírat výš na obloze a to znamenalo svléct lehčí bundu a sníst první banán. S Marťasem probíráme možnosti trasy. Nechám se víceméně vést, nevadí mi jakákoli trasa. Ostatně, čím více tras člověk zná, tím více je cestovatel.

V Beskydech

Přes Myslík letíme do Kozlovic a zde se nám na horizontu ukazují ty naše krásné kopečky. Ty výhledy jsou k nezaplacení a neomrzí ani místní obyvatele. Miluji ten pocit, když se zde objevím a Beskydy mě doslova obejmou…



Okrajem obce Tichá, kolem říčky Tichávka se ubíráme směrem na Kunčice pod Ondřejníkem. Samotný Ondřejník je nám na dohled. Následně dojíždíme do Trojanovic, směřujeme k lanovému parku Tarzanie, pak o kousek výš k hotelu Ráztoka.

Záverečné stoupání

Od Ráztoky (cca 580 m. n/m.) na Pustevny je to už jen asi 5,5 kilometru nahoru. Najíždíme do zatáčky na legendární knížecí cestu, která je nyní od roku 2017 kompletně zrekonstruovaná a její povrch tvoří hladký asfalt. Já z bidonu sundávám druhý banán a opírám se do pedálů. Marťas si to tak šlape na pohodu, on to vnímá jako lehce zvlněný terén.



Obyčejně mi to přijde jako nekonečný úsek. Možná pro to, že je závěrečný. Ale s Marťasem stále kecáme a cesta ubíhá jako nic. Není výjimkou potkat další cyklisty, lidi sjíždějící na koloběžkách z Pusteven či pěší turisty. Cestou nahoru zdravím kloučka na zádech jedné maminky a v ten moment jsme s Martinem v podezření, že máme elektrokola! Tak nevíme, jestli se cítit polichoceni. Nicméně už kecá jen Marťas, já se zmůžu jen na prosté: „ehm, ehm, …“ (abych si před ním ovšem neuřízl ostudu, tak se soustředím na to, abych vyjel v tom pro mě tempu až nahoru).

Maměnka a Libušín

Les se pomalu otevírá a před námi je už jen několik set metrů před samotným vrcholem. Marťas to napálí poslední metry, aby mě nahoře mohl vyfotit – povedlo se...



Na samotném vrcholu Pusteven (1 018 m. n/m.) se tyčí nejen budova lanovky s restaurací, nýbrž také bezpochyby nejikoničtější budovy malebných Beskyd. Horský hotel Maměnka a turistická chata Libušín. Jedná se o dobové, historické stavby a zároveň také kulturní památku. Libušín, jenž utrpěl v roce 2014 rozsáhlý požár, byl zrekonstruován a nyní, letos o prázdninách došlo k znovuotevření chaty.

Občerstvení

Po dojezdu nahoru máme najeto 68 kilometrů a s Marťasem se odebíráme do koliby U Zaryša ležící nad Libušínem. Vítá nás příjemné prostředí a velmi milá obsluha. Jelikož nechceme nechávat svá kola venku před kolibou, máme povoleno vzít si je dovnitř do uličky. Objednáváme točenou Kofolu, já tradičně místní Kyselicu s pečivem a Martin hovězí gulášek. Za dvě minutky nám přistávají automaticky na stole dvě čerstvá piva... Asi jsme výjimka, že chceme Kofolu namísto piva. Měl jsem ale na to pivo chuť, když už stálo na stole. Jenže, potřebujeme dojet ještě zpátky domů. Ale stalo se, dostali jsme vzápětí svou Kofču a skvěle dál kecali. Po jídle jsme si dali ještě kávu a po ní se už začali sbírat k cestě domů.

Okolí Pusteven

Na Pustevnách je v jejich okolí tolik jedinečné a nádherné prostředí, hodné několikaminutového kochání. Není to však jediné místo stojící za navštívení v několika stech metrech okolo. Jihozápadně cca 1,5 kilometru je Radegast a socha onoho boha Radegasta, hned za rozhlednou Cyrilkou, a pokud byste pokračovali ještě dalších 2,5 kilometru, dostanete se na samotný Radhošť. Zde je horský hotel Radegast a kaple věrozvěstů Konstantina a Metoděje.

Návrat

Z Pusteven se vracíme stejnou cestou, kterou jsme přijeli nahoru. Najíždíme na Knížecí cestu a teď nás čeká příjemný sjezd. Ovšem v zatáčkách musíme poněkud přibrzdit, ty jsou zde při sjezdu prudké. I tak jsme za šest minut v Trojanovicích, ovšem neodbočíme na Kunčice pod Ondřejníkem, kudy jsme přijeli, ale pokračujeme rovně do Frenštátu pod Radhoštěm. Projíždíme obcí Tichá, a hned točíme znovu na Kozlovice. Za nimi nechceme jet znovu na Myslík a Palkovice, Marťas mě bere směrem na Hukvaldy, chce mi ukázat své trasy a celkově mi provádí výklad, co, jak a kde...

Ani se nenadáme a jak nám to hezky po silnici sviští, jsme najednou ve Fryčovicích, a následně i ve Staříči. Jízdou po Sviadnovské ulici se dáme vpravo na Krmelín a Novou Bělou. Krátkou jízdou po Ostravě přijíždíme do Hrabové. Tady se už orientuji a s Martinem se musíme rozdělit. Já už z Hrabové domů trefím a Marťas musí jet domů, jelikož ho čeká ještě odpolední směna. Zanedlouho se dostávám na místo našeho setkání, odtud tedy už jen necelých 19 kilometrů cesty Ostravou, podél řeky Ostravice a pak Bohumínem podél řeky Odry.

Zajímavá data

Tedy jak hodnotím spolujízdu se žiletkou? Jsem rád, že jsem ji ve zdraví přežil. Snad jsem si neuřízl ostudu. Napříč všemu, jsem si švih náramně užil a moc se těším na další takovou podobnou zkušenost. Určitě se domluvíme na další trase.



Tento krásný podzimní výlet čítal 136 kilometrů, téměř 1300 metrů výškových v celkovém čase skoro 05:20 hod. Průměrně jsme jeli rychlostí skoro 26 km/hod. Detaily najdete zde na tomto odkazu.

Moudro na závěr

A pamatujte, v Beskydech vlastně není prudkých kopců, jsou zde jen nakloněné roviny... :). Takže se nebojte a jistě je navštivte.