Tip na výlet: Dva dny s elektrokoly na Balatoně

K Maďarsku jsem měl vždycky blízko. Asi proto, že moje babička byla Maďarka, takže z nějaké čtvrtiny mi v krvi proudí právě maďarská krev.

V dětství jsme každý rok o prázdninách jezdili k rodině do Budapešti, odkud jsme minimálně na několik dní vyrazili k Balatonu. Naposledy jsem se tam podíval v roce 2018 jako moto podpora mladšího bráchy a bratrance, kteří tam na kole vyrazili z Uherského Brodu. O jejich cestě je tady na webu bike-forum.cz i článek.



Navíc kdykoliv jsem na hranicích v Komárně, nemůžu si nevzpomenout na vlastní zážitek. Neznaje maďarského jazyka, vydal jsem se velmi, velmi dávno na výlet do rodné země naší babičky. Hraniční kontrola, policista s výškou něco pod dva metry, si vyžádal cestovní pas. Když ale policista poděkoval a pokynul, že můžu pokračovat, já jsem, slušně vychovaný, zapátral hluboko v paměti a snažil se vzpomenout si alespoň na nějaké to slůvko, které mi mohlo uvíznout v hlavě, když jsme nespočetněkrát poslouchali otce telefonujícího s rodinou v Budapešti a smíchy se popadali za břicho (prostě nám maďarština přišla směšná).

A tu se mi rozsvítilo: "Köszönöm (děkuji)," vypadlo ze mě, policista jen mrkl a lehce se pousmál, zřejmě ocenil snahu českého turisty naučit se základní slůvka maďarského jazyka. Až po sem to bylo vše v pořádku. Jenže reakce pohraničníka mi dodala odvahy a z rozjíždějícího auta jsem vyklonil hlavu a s upřeným, sebejistým pohledem říkám: "Csókolom (líbám)." Význam slova jsem se dozvěděl teprve o několik dní později, když jsem svojí historkou pobavil celou rodinu. “Viszlát (nashle)” bylo to slovo, které jsem hledal.


Parametry trasy:


  • Určení: vše včetně silnice
  • Náročnost: lehký
  • Povrch: 100% asfalt
  • Délka trasy: 81,68 km
  • Převýšení: 362 m
  • GPX

Na čem jezdíme


Já ale nejsem takový blázen, abych se pustil na tři sta kilometrový jednodenní výlet. Nikdy jsem nebyl a teď už jen rád jezdím takzvaně za poznáním. Kvůli tomu jsem si taky pořídil elektrokolo a po prvních vyjížďkách prodal své “normální” a můžu říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí a nejlepší investice.



Nechci tady rozebírat zatím stále ožehavé téma elektrokolo, nikomu nenutím svůj názor, ten nechť si udělá každý sám, ale nechť tak učiní až po tom, co zváží všechny možné přínosy, nebo lépe - až se na tom sveze. Řeči typu: ”Elektrokolo zabíjí cyklistiku.” už přecházím s úsměvem a o autorovi si tvořím celkem ucelený obrázek. Ale zpátky k věci. Volba tedy padla na Cube Reaction Hybrid 625 model 2020 a po sedmi měsících a bezmála 6 000 km můžu říct, že bych neměnil. Kolo pohání motor Bosch CX poslední, tedy 4 generace a energii obstarává baterie o kapacitě 625 Wh, což mi umožňuje slušný dojezd i přes to, že patřím k nad stokilovým cyklistům. Přítelkyně sedlá Leader Fox Avalon 2020 s motorem Bafang a baterií o kapacitě 625 Wh, což jí umožňuje ještě lepší dojezd, protože ani zdaleka nepatří k nad stokilovým cyklistům. Krátce se o kolech zmíním v závěru.



Ubytování


První prázdninový víkend jsme se rozhodli prozkoumat Balaton, resp. jeho vrchní část. Ubytování v Siófoku jsme si rezervovali přes Booking. Dvě noci v apartmánu Unio Vendégház nás vyšly na nějakých 100 €. Ubytování to bylo pěkné (na Bookingu má hodnocení 8.1), a přestože se nejednalo o ubytování zaměřené na cyklisty (nebyla tam žádná úschovna kol), problém to nebyl. Stejně jsme po vyjížďce potřebovali kola nabít, tak jsme si je brali přímo na pokoj a taky jsem byl klidnější, když jsem je měl u sebe. Bonusem bylo parkování auta v uzavřené zahradě, přímo pod našimi okny.



Den první - 80 kiláků na pohodu


Vyrazili jsme hned po příjezdu. Bylo před 11. hodinou, slunce už pálilo a ulice Siófoku začínaly žít. Při pobřeží jsme se vydali směrem dolů do Zámardi, což teda nebyla ničím zajímavá cesta. Nebýt toho, že se tu a tam mezi domy ukázal kousek jezera, byla to cesta jako v kterémkoliv jiném městě, nezajímavá. Tři kilometry od našeho ubytování nás vítala cedule s nápisem PLASZ A KORZÓ a my vjeli do zámkovou dlažbou dlážděné promenády. Tento půl kilometru dlouhý úsek byl po obou stranách doslova posetý bary, restauracemi, kavárnami, fastfoody, stánky se zmrzlinou, gofry, palačinkami. Nebylo poznat, kde jedno končí a druhé začíná.

Tady na mě poprvé dýchla dovolenková atmosféra. Lidé nikam nespěchali, posedávali u kávy nebo se courali k plážím. Těch je na téhle straně skutečně dost, hlavně se tady dá bez problémů najít volná pláž, takže můžete zastavit a osvěžit se. Jednou z takových je velmi oblíbená Ezüstpart s délkou 2,5 km, perfektně udržovanou travnatou plochou, množstvím občerstvení, vyžitím pro děti, a dokonce bazénem. Jelikož máme za sebou teprve 7 km, pokračujeme dál. 10 km jedeme většinou v těsné blízkosti břehu a užíváme si krásných výhledů na tu obrovskou vodní plochu.



Hurá na severní stranu


Přibližně za hodinku od našeho startu přijíždíme do Szántód. Jsme v nejužším bodě jezera a na protějším břehu vidíme Tihany. Dopravu z jedné strany na druhou tady obstarávají trajekty, které vyjíždí každých 40 minut. Přibližně 1,2 kilometru dlouhá plavba trvá asi 8 minut a nás stála asi 300 Kč (dvě kola, dva lidé). Poloostrov Tihany si zajisté zaslouží pozornost. V roce 1952 byl prohlášen za chráněnou oblast a na jeho jihozápadní straně nepotkáte auto. Díky tomu si můžete místy užít téměř panenskou přírodu s nespočtem cestiček a stezek. Tihanský poloostrov je pro množství rostoucí levandule často přezdíván jako maďarská Provence. Milovníci historie se určitě zastaví u Benediktinského kostela.



Ten se nachází na kopci a jako odměnu za výšlap navíc dostanete nevídanou podívanou na jezero v celé jeho velikosti a kráse. Poloostrov projíždíme po Tihany rév, která je celých 7 km v bezprostřední blízkosti břehu, a Balaton tak máme po celou dobu jako na dlani. Do Balatonfüred míříme stezkou EV14, která je souběžná s hlavní silnicí. Balatonfüred nebo taky hlavní město Balatonu, jak je často nazýváno, rozhodně stojí za navštívení a množství aktivit a památek tohoto významného lázeňského města by vydalo na samotný článek.



Tagore promenade


My jsme tentokrát pouze projížděli, přesto nás zaujala asi kilometr dlouhá, vzrostlými platany lemovaná, široká promenáda, z jedné strany ohraničená břehem jezera. Na straně druhé se pak roztahuje prostorný park se spoustou míst k odpočinku nebo občerstvení. Až doma jsme zjistili, že to byla známá Tagore sétány nebo-li Tagore promenade pojmenovaná po Rabíndranáth Thákur - prvním asijském držiteli Nobelovy ceny, který zde v roce 1926 vysadil první strom jako poděkování za své uzdravení. (Tagore byl pseudonym, pod kterým vydal na 40 knih).



Pokračujeme dál


Stále po EU 4 opouštíme Balatonfüred a na pár kilometrů se vzdalujeme od břehu jezera. K němu se vracíme hned v následující vesnici Csopak. Přes Alsóörs pokračujeme do Balatonalmádi a následně do Balatonfűzfő, což je nejsevernější místo Balatonu a kde taky opouštíme značenou stezku EV14, která pokračuje dál do Székesfehérváru. Až po sem to bylo ve znamení prakticky nepřetržité možnosti koupání, i když volnou pláž aby jeden pohledal, a zastávek s občerstvením.

Odsud však míst ke koupání ubývá, volný písčitý vstup do vody je taky nahrazen kameny a celkově se okolí začíná více vlnit. Balatonkenese a Balatonakarattya jen profrčíme. Oproti tomu se nám líbí přejezd úzkou silnicí z obou stran obklopenou stromy do Balatonliga. Ta je naprosto odlišná od toho, co jsme dosud projeli. Připadá nám to jako průjezd zahrádkářskou kolonií, přestože obyčejné dřevěné chatky vidíme jen sporadicky, namísto toho tady za plotem stojí obrovské domy.

Zpátky na druhé straně


Následuje Balatonvilágos, kde už zase můžeme pozorovat měnící se okolí. Kamenitých mol ubývá a nahrazují je udržované travnaté plochy. Čím blíže jsme zpátky Siófoku, tím více na břehu jezera přibývá restaurací a pozvolných vstupů do vody. Soukromé domy a penziony necháváme za sebou a se vstupem do Siófoku přebírají vládu patrové hotely.



V cíli prvního dne


Máme za sebou 81 kilometrů. V sedle jsme strávili čtyři a půl hodiny, krátkých přestávek na občerstvení (například na gofry, které nemůžou být nikde jinde lepší než právě tady) nebo jen tak se porozhlédnout bylo nespočet, a tak už je k osmnácté hodině a my míříme rovnou na známou pláž Aranypart, kde odkládáme kola a bereme jezero útokem.



Po zaslouženém svlažení se vydáváme do nejbližší restaurace ochutnat místní speciality. Já si dávám tradiční maďarskou rybí polévku halászlé, přítelkyně volí jistotu a dává si řízek. Zatímco tady halászlé nejsou ani zdaleka tak pálivé, jak se traduje, velikost řízku - no jak to říct, prostě je to plachta, která by nakrmila plný autobus prvňáků. Utkali jsme se s ním opravdu se vší vervou, ale i tak jsme nezvítězili.



Den druhý - ne vše jde podle plánu


Ráno jsme vyrazili v půl desáté. V plánu bylo dojet co nejníž po jižním břehu. Balatonlelle nebo až do Fonyod, kdyby se dařilo, no skončili jsme mnohem dříve. Do Szántód jsme jeli už známou cestou, pak jsme ale byli opět překvapení rozmanitostí cest, respektive okolí, které Balaton nabízí. Víceméně celých sedm kilometrů až na místo našeho “otočení” jsme jeli ve stínu, v tunelu tvořeném stromy po obou stranách stezky, často s blízkým kontaktem s jezerem.

Každopádně mezi Balatonszárszó a Balatonföldvár jsme nuceni se otočit a vrátit se k hotelu, respektive na pláž, a strávit zbytek dne povalováním se u vody, pojídáním maďarských dobrot a konzumací piva. Totiž - před koncem včerejší vyjížďky, při průjezdu Balatonfűzfő, jsem měl v plánu udělat si stejnou fotku jako brácha s bratrancem před dvěma lety, ale co čert nechtěl, podklouzla mi noha a já se z větší části nechtěně vykoupal. To by tak nevadilo jako to naražené koleno, které se v plné síle ozvalo právě uprostřed vyjížďky. Nicméně celkem jsme kolem Balatonu najeli 133 km a ze 197 kilometrů dlouhého pobřeží Balatonu jsme ukrojili celkem 88 km.



Pár slov na závěr


Záměrně v textu mnohokrát zmiňuji možnosti občerstvení. Je to z toho důvodu, že je jich zde opravdu, ale opravdu mnoho a není důvod se obávat, že když například pojedete s dětmi, nebudete se mít nějakou dobu kde občerstvit. Tady to prostě nehrozí a v podstatě si nemusíte vozit ani bidon s vodou. Stezky jsou tady perfektně označeny, ale pokud přeci jen potřebujete nahlédnout do mapy, rozhodně doporučuji Mapy.cz, Google maps u mě už v terénu skončily. Pokud požadujete od map více, doporučuji placené Locus Map, které používám už několik let.



Slíbil jsem, že v krátkosti zmíním i naše kola. Nemám v plánu tady na ně psát recenzi. To třeba v jiném článku. Nicméně chci říct, že první den - 80 kilometrů jsme ujeli v naprosté pohodě a k nabíječce se vrátili přibližně s 50 % baterky. Přítelkyně ještě o kousek víc. Ano, bylo to 80 kilometrů po rovině, nastoupali jsme sotva 200 metrů, ale chci tím říct, že tady, na absolutní rovině, není třeba se obávat o energii. Neměl jsem tak potřebu ani hledat dobíjecí stanice.



Na jedno nabití i přes 100 km


Za výborných povětrnostních podmínek si myslím, že bychom dokázali hrubě přesáhnout sto kilometrů na nabití. Pod to se samozřejmě nepodepíšu. Ale protože jsme tam určitě nebyli naposled, není vyloučeno, že se o to při příštím výletu nepokusíme. No co, maximálně si v závěru trochu šlápneme, abychom ty vyčerpané koně dotáhli do cíle.

Související téma ve fóru

Komentáře

Pro zobrazení diskuse se prosím přihlaste nebo zaregistrujte.