Tip na výlet: Dosáhnout na další vrchol - strážce Jeseníků

Neznám cyklistu, který by nenavštívil nejvyšší horu Moravy, Slezska a celkově pátou nejvyšší horu Česka. A pokud nenavštívil, minimálně o tom přemýšlel nebo se na ni chystá.

Dá se zdolat pěšky, na kole a prakticky z kteréhokoli bodu si vyberete. Ano, jedná se o Praděd! Někdy nazýván také jako Český ledovec. Já ho s kamarádem hodlal zdolat na kole přímo z místa bydliště.

Příprava na cestu

Je nám jasné, že to nebude jednoduchý výjezd, ale když kolo miluješ a výzva je Ti výzvou... Samotnou přípravou je pravidelná jízda na kole a schopnost vydržet několik hodin v sedle. Velmi důležité je to, co večer člověk před jízdou jí. Nedám si bramboráky s nivou, kachnu se zelím apod. Volím těstoviny s tvarohem, kakaem a sypané cukrem. Chystám dres, ponožky, rukavice, gely, nějakou tu proteinovou tyčinku, bidony na iontový nápoj (dochystám ráno), doklady a peníze. Další důležitou částí je kvalitní spánek, takže zaléhám poměrně brzy.


Telefon mi zvoní v 3:45, vystřelím z postele, dám si vlažnou sprchu a chystám snídani. Něco po čtvrté hodině ke mně doráží kamarád Petr. Dáme oblíbené sypané müsli s medem, chia semínky, ořechy, další sušené ovoce a vše zalité ohřátým mlékem – na tohle dovedu fungovat skoro celý den. Mezitím, co se snídaně lehce stráví, probíráme, kudy najedeme na naši trasu. Oblékám dres, zadní kapsy vybavím nezbytnými doplňky, obléknu lehčí bundu a vytahuji kolo.

Můžeme vyrazit

S odbíjející pátou hodinou jsme s Peťou před barákem. Oba nachystaní, zacvakáváme tretry do pedálů a vyrážíme. Máme před sebou poněkud nemalý kus cesty, tak vyjíždíme takovým volným tempem. Jedeme na svých horských kolech s pevnými rámy, Peťa ještě se svým legendárním ocelovým s 26“ koly.


Po několika málo kilometrech po silnici opouštíme Bohumín vjezdem do Polska, jen abychom se přes Chalupki dostali do Šilheřovic zpět do Česka. Odtud dále pokračujeme na Hlučín, s vycházejícím sluncem v zádech, a za ním se hned za hlučínskou štěrkovnou napojujeme na cyklostezku vedoucí v aleji stromů a podél řeky Opavy do Jilešovic.

Odtamtud se držíme směrem na Háj ve Slezsku a kombinujeme dostupné cyklostezky a cyklotrasy. Je tudy dost tras vedoucích po silnici, ale snažíme se pokud možno jet co nejvíce mimo ně. Příkladně po dojezdu do Kravař u Hlučína projíždíme zámeckým parkem a pak se ubíráme směr Opava. Ještě než mineme Opavu, zastavujeme v obchodě, koupíme si v potravinách nějaký ten banán a Magnesku.


V Opavě přijíždíme stále v doprovodu stejnojmenné řeky do parku – Městské sady, děláme první krátkou pauzu a máme za sebou necelých 50 kilometrů. Protáhneme nohy, sníme nějakou sladkou tyčku, ale nesedáme na lavičku. Doplníme hořčík a sedáme na kola, pokračujeme. Stále za nosem do Vávrovic, tam řeka Opava protíná hranice s Polskem. Za chvíli se dostáváme po cyklostezce na dohled silnici kolem Neplachovic do Holasovic. Hned za nimi odbočujeme vlevo na Brumovice, tentokrát nechceme jet přes Krnov.


Cestou i terénem

Tím, že jsme volili nejet na Krnov a máme horská kola, jsme si mohli a hlavně chtěli dovolit do výjezdu zakomponovat i nějaké nezpevněné cesty terénem. Takže směr Lichnov a hlavně Milotice nad Opavou. Že jsou nad Opavou, to lze jednoduše poznat poměrným vlněním terénu a dost uspokojující je projíždění lesem. Kvůli kůrovci je les dosti otevřený, takže nemáme nouzi o sluneční paprsky ani právě tam.


Z Milotic následně sjíždíme do Nových Heřminov a napojujeme se na hlavní silnici. V centru Heřminov vede hlavní silnice rovně do Bruntálu, my s Peťou bereme pravou na Kunov a Širokou Nivu.


Jeseníky

Asfaltovou cestou skrze obce bruntálského okresu se dostáváme do malinké obce Karlovice, ve které jsem vyrostl a která ve mně probouzí špetku sentimentu. Tedy stavíme v samotném centru Karlovic a já si Peťovi neodpustím uštědřit několik jistě zajímavých vět ze svého dětství zde. Nicméně máme za sebou teprve asi 90 kilometrů a čeká nás stále ještě cca 30 km s tím zásadním stoupáním.


Cestou z Karlovic ještě líčím, kde jsem tady na kole řádil jako malý kluk. Najíždíme na lesní silnici, která se z lesa otevírá ve Vrbně pod Pradědem. Zde jsem chodil do školy na základku, takže Petr stále jen poslouchá. Přijíždíme tady ve Vrbně v centru k většímu obchodu, takže stavíme na svačinu. Čekám před obchodem, hlídám bajky a Petr nakupuje sváču. Doplňujeme vodu do bidonů, sníme celý makový závin a po několika minutách znovu naskakujeme na kola. Teď nám teprve začíná celá sranda. Po výjezdu z Vrbna přes Ludvíkov začínáme lehce cítit, že se ta cesta nějak zvedá...


Stoupáme

Kopce a vítr jsou kořením cyklistiky, to potvrdí jistě každý cyklista. Tady jsou kopce mírnější než v Beskydech. Alespoň tento určitě, pokud to srovnám s Lysou horou. Ale komplexně se to srovnávat nedá. Prostě musíte si vyzkoušet.


V průběhu jízdy s Peťou kecáme a přijíždíme do nádherného lázeňského místa ležícího v nadmořské výšce 775 metrů, obec Karlova Studánka. Průjezdem Studánky po dlažebních kostkách kolem populárního pitného pavilonu se dostáváme na křižovatku pod kaplí sv. Huberta. Dáváme se vlevo směrem k parkovišti Hvězda.


Praděd

Od parkoviště je to až nahoru k Ovčárně nestabilní pro průjezd aut v obou směrech, proto je zde semafor, závora a kyvadlová doprava. Krajnice cesty mohou být nebezpečné. Cyklistům a pěším to však nebrání vydat se nahoru.


Příjemné pozvolné stoupání lesem až ku podivu ubíhá. Stále máme s Peťou co probírat a komentovat. Ve vzduchu je citelný teplotní rozdíl, ale jelikož jedeme do kopce, jsme dostatečně zahřátí a teplota nám vyhovuje. Dalším objektem na cestě před samotným vrcholem je parkoviště Ovčárna.


Tady druhým semaforem končí kyvadlová doprava. Na parkovišti jsou i restaurace – to se nám líbí. Ale co se nám líbí více, že vysílač na vrcholu hory je téměř na dosah před námi. Tedy už nezastavujeme a jedeme těch několik málo kilometrů vzhůru.


Vrchol

Po projetí asi třech zatáček a předjetí velkého průvodu turistů dojíždíme do našeho cíle – vrchol hory Praděd! Obří vysílač přímo u nás, dřevěná socha samotného Praděda je na dotek. Máme za sebou 120 kilometrů a výhled na všechny strany je nám odměnou... To vše v nadmořské výšce 1 491 metrů. Až na několik mraků je jasná obloha, připadá nám, že vidíme půl republiky. Neskrýváme ani hlad, potřebovali bychom už nějaké normální jídlo, oběd by přišel vhod.


Samozřejmě se nabízí poobědvat přímo v restauraci vysílače, ale vzhledem k tomu, že tam probíhají nějaké stavební práce, sjíždíme níž zpět na Ovčárnu. Tam už nacházíme uspokojení, navíc můžeme sedět venku a mít na očích svá kola. Takže se najíme s klidem. Peťa si objednává zelí s výpečky a knedlíkem (no já bych ztuhnul) a já mám chuť na kynuté borůvkové knedlíky. Zalijeme to kofolou a po krátkém rozjímání se chystáme na návrat domů.


Sjezd

Po chvilce věnované slehnutí jídla v žaludku se zvedáme, oblékáme lehkou bundu a zacvakáváme tretry znovu do pedálů. Následuje rychlý sjezd po asfaltu. A jelikož máme od Ovčárny na semaforu zelenou, je jisté, že auto se na nás zespodu vyřítit nemůže. Takže přichází zalehnutí a frčíme... Sjezd nám dovolí letět sedmdesátkou a možná by to šlo i rychleji. Vzhledem k tomu, že máme na kolech vzorek, nemůžu to tolik klopit a do zatáček lehce přibržďuji.

Razantní přibrždění přichází u druhé závory – parkoviště Hvězda. Je tam moc lidí, aut a cyklistů pohromadě, tak projíždím opatrně pomaleji. Chvilinku čekám na Peťu a stejně musíme pomalu, neboť následuje ostrá levá a klesání do Karlovy Studánky. Po příjezdu zpět do Studánky odbočíme vpravo a lázeňským tahem opět fičíme dolů. Poměrně rychle se dostáváme do Ludvíkova a Vrbna pod Pradědem. Tímto skončil náš sjezd a za Vrbnem při dojezdu do Karlovic skoro nevěřím, že jsme na cestě zpět zatím jen půl hodiny! Tohle se mi líbí, sjezdy jsou radost a odměnou za nastoupané kopce.


Návrat domů

V Karlovicích krátce stavíme, zvedám telefon a snažím se spojit s dlouholetým kamarádem Tondou na krátkou pauzu u šálku kávy. Ten však ještě není doma, ale v práci. Je to škoda, takže s Peťanem pokračujeme v cestě domů. Z Karlovic vyjíždíme do kopce – to se nám už moc nelíbí, už nechceme kopce.

Vracíme se prakticky stejnou cestou do Nových Heřminov, kde nastává zásadní rozhodnutí. Jednoznačně se dohodneme, že budeme pokračovat na Zátor, Brantice a Krnov. Do Milotic nad Opavou se nám už nechce – je to tam do kopce a plus terén. Navíc nám to jede skvěle, takže si chceme ponechat „flow“ a řešení je jasné. Je to sice silnice, ale přehledná a široká. Poctivě se střídáme a rychlost jízdy se pohybuje kolem 40 km/h.


Ani nemluvíme, jen letíme a najednou jsme v Krnově. Zde jsem studoval, opět neušetřím Peťu svých zážitků. Krnovem vlastně projedeme celým, až na jeho konci, podél hlavní cesty na Opavu, odbočujeme vlevo na Bližčickou ulici k Petrovu rybníku. Tam stojí u cesty mobilní bar Cihelna, neváháme a oba zastavujeme na šálek černé kávy. Na chvíli zouvám tretry a natahuji se na lavičku.


Po kávičce se vydáváme po cyklostezce podél polských hranic Skrochovicemi a napojujeme se na stezku, kterou jsme přijížděli. Až na ještě jednu drobnou zastávku v Opavě, kdy Garmin hlásí ujetých 200 kilometrů, se držíme stejné trasy až domů, zpět do Bohumína.


V pořádku zpátky doma

Při průjezdu Šilheřovicemi a polskými Chalupkami se nás zmocňuje neskutečný pocit uspokojení, že jsme se vrátili v pořádku, bez jakýchkoli závad a před setměním.


Na hodinkách mi neskočilo ještě ani zdaleka 19:00, když zastavujeme před barákem, odkud jsme ráno chvíli po páté hodině vyjížděli. Ujistili jsme se v tom, že jsme magoři, když tohle absolvujeme na bajkách.


Trochu čísel na závěr

Garmin mi v jednom místě neměřil, a tak zaznamenal jen 238 ujetých kilometrů. Peťa mi potvrzuje, že jsme natočili kilometrů 242, čistý čas jízdy byl 9:50, a tedy průměrná rychlost 24,5 km/hod. Převýšení na trase bylo 2338 m. Na náš výjezd na Praděd se můžete kouknout zde na tomto odkazu.
report_problem Našel (našla) jsi v textu chybu?
Reneks2 
clear
Proč se Ti článek nelíbí?
Odeslat zpětnou vazbu
Formulář se odesílá

Komentáře

Momentálně se tu nenacházejí žádné komentáře

Abys viděl(a) celou diskusi, musíš být přihlášený/á.
Formulář se odesílá
Přidej komentář
Formulář se odesílá

Podobné články

Tip na výlet: Železná cyklotrasa - pohraničím po stopách železnice

Tip na výlet: Železná cyklotrasa - pohraničím po stopách železnice

Projet se po trase bývalé železnice, prozkoumat její okolí a přiblížit si bývalé stanice, to vše nabídne Železná cyklotrasa neboli Żelazny Szlak Rowerowy v česko-polském pohraničí nedaleko Karviné.
Cyklostezka Bečva - od soutoku k soutoku

Cyklostezka Bečva - od soutoku k soutoku

Vymýšlíte, kam na kole na výlet nebo na dovolenou, ale nemáte rádi kopce? Nebo máte malé děti a rádi byste se projeli i s nimi? Cyklostezka Bečva pro vás bude to pravé.
Beskydský masakr… radost ze sebezničení

Beskydský masakr… radost ze sebezničení

Rád se toulám po Beskydech na bajku. Ono se to docela nabízí, mám je za rohem, takže stačí párkrát šlápnout a jsem tam. Beskydy poskytují, co se cyklistiky týče, naprosto luxusní podmínky.
keyboard_arrow_up