Reportáž: Silesia bike marathon - první rande

Každý to zná - pocit toho, když přesedláte na jiného, lepšího oře, než jste měli doteď. Vaše duše v tu chvíli vzkvétá a nemůžete se dočkat, až se na něm předvedete na závodech. Ovšem kdyby to na prvním "rande" šlo jako po másle, nebylo by to to pravé vzrušení.

Ano, ani já jsem nebyla výjimkou a nemohla jsem se dočkat, až se posadím na nového oře. Nový Ghost Lector Essential v šedé barvě, s přepracovanou zadní stavbou, postavený na sadě Sram mě rozhodně klidnou nenechával. Je to prostě krasavec už od pohledu. Vzhledem k tomu, že jsem doteď jezdila na hliníkovém kole Felt, je rozdíl v jízdních vlastnostech o to znatelnější.

SILESIA bike marathon

Prvním testovacím závodem pro moji novou raketu byl SILESIA bike marathon v Opavě, konaný 22. 08. 2020, který byl zároveň i Českým pohárem v maratonu a také součástí série závodů Nova Cup. Tradičně si závodníci mohli vybrat ze tří různých tras - nejdelší a pohárová trasa A - 90 km/2 250 m, Niceboy jízda alias trasa B - 55 km/1 265 m a family jízda známá jako trasa C – 20 km/330 m. Samozřejmě nechyběly ani trasy pro nejmenší. Já se od začátku roku stavím na start trasy B, na kterou jsem se vydala v barvách Ghost teamu i v Opavě.

Jak (ne)přistupovat k trasování na místo určení

Jelikož bydlím v Lanškrouně, tak jsme s přítelem vyráželi časně zrána, jak se říká ranní ptáče dál doskáče. Ale nejsem typ člověka, který vstane na první zvonění budíku, a věci si chystám až ráno, tudíž k poklidnému vstávání to mělo hodně daleko. Ve spěchu skáčeme do auta, letmo prolítnu propozice, kde vidím START - Horní náměstí Opava, do navigace rychle naklepu HOR, vyberu první možnost a vyrážíme směr Opava.


Po 2,5 h cesty se nacházíme v Opavě a navigace hlásí, že jsme na místě. Rozhlížíme se kolem sebe a nikde žádné auto s koly či cyklista. Začíná to být podezřelé. „Je ten závod vůbec dneska?" ptá se vysmátý přítel Tom. Koukáme do navigace a nacházíme důvod, proč kolem není ani noha. Nestojíme totiž na Horním náměstí, ale na Horově - ano, to je ten spěch a také "časné" vstávání.

Přejíždíme na Horní náměstí, kde už vidíme startovní oblouk, nicméně cyklistů stále poskromnu. Parkujeme. Sotva odpoutáme pásy, přijíždí městská policie a míří směrem k nám: „Slečno, víte, že je tady všude zákaz vjezdu?" s rozpačitým pohledem a úsměvem na tváři odpovídám "tak to se velice omlouvám, zřejmě jsem značku přehlédla, jsem tu na závodech". Strážník se usměje a povídá:„Ale tady výdej čísel nenajdete, tady je pouze slavnostní start, ostrý start je až za Opavou, kde je i cíl." Nevěřícně na něj hledím a směju se "Tak my asi teda pojedeme?" S odfouknutím a úsměvem na tváři: „Pro dnešek to vyřešíme domluvou, tak jeďte." Uf, na třetí pokus dorážíme na místo určení. Na poslední chvíli vyzvedávám číslo a chystám se na start závodu.

Závod

Přijíždíme společně na slavnostní start do Opavy, kde je podél bariér několik desítek jásajících diváků, což každého závodníka vždy povzbudí. Řazení na startu probíhá v poklidu. Atmosféru závodu doplňují motivační písničky z repráků.


Je 10:30 a zhruba tři stovky závodníků se pouští na trasu. Začátek závodu vede po asfaltové silnici, kterou po 7 km vystřídají přírodní cesty, po kterých se jede až do cíle. Některé pasáže, zvláště otevřené louky, byly skutečné peklo. Počasí pro nás nebylo úplně ideální, vál silný vítr a teplota se pohybovala přes den kolem 30°.


Po 15 km závodu přejíždíme přes cestu a začínáme stoupat na obávaný kopec Kalvárie. Po pár metrech se mi skoro zastavil dech, neboť je na kopci vidět nafukovací oblouk a podél obou stran je několik desítek až stovek diváků, kteří ženou závodníky na vrchol kopce. Atmosféra byla neuvěřitelná... V tu chvíli jsem si přišla jako závodník na Tour de France, který stoupá na Tourmalet. Trasa závodu byla vedena opravdu krásnými místy, jen je škoda, že jsem je nestihla poznat všechna.


Jak jde doba dopředu, jde vpřed i vývoj kol a u Ghostu tomu nebylo jinak. Pevná osa v zadním kole a s tím "vyndavací a zas tam dací" rychloupínák. Nejdříve mi to přišlo jako velice praktická věc, nejen že byl ve tvaru imbusu, ale i na špičce byl tvar torxu - a - teď se podržte - z venku byl otvírák na pivo, což každý závodník jezdící trošku na úrovni jistě ocení. Kamenem úrazu této pomůcky bylo to, že nebyla pevně připevněna ke kolu. Při vložení se upínák lehce pohyboval, ale jakožto studentka vysoké školy jsem si s tím dokázala poradit. Připevnila jsem upínák gumičkou s vírou v to, že ho nikdy nemůžu vytratit. Ale přece jenom studuji sport, takže to zase taková sláva není a nápad na Nobelovu cenu to také rozhodně nebyl.

Štěstí přeje připraveným

Bohužel já jsem tou připravenou byla jenom na napůl. V polovině závodu při sjezdu pociťuji, že už jedu po ráfku – ano, defekt. Nepanikařím, dobře rozjetý závod přece nezahodím. Rychle si defekt opravím a pojedu dál... Ale co se nestane. Slézám z kola a chci povolit pevnou osu, ale upínák nikde. Teď už panikařit začínám. Prosím kolemjdoucí závodníky, zdali nemají imbus. Ani jeden...


Tak se vydávám pěšky po směru trasy. Přicházím na křižovatku silnice, kde vidím stát pořadatele, kteří také nic nemají. S pocitem, že se do cíle projdu 10 km, vyrážím pěšky. Ještě po cestě potkám hasiče a od jednoho z hasičů alespoň píšu zprávu příteli, který mi poskytoval podporu na trase závodu.

Po 2 km vidím sedět na zastávce nějakého závodníka. Dávám se s ním do řeči – urvaný šaltr, tak čeká na odvoz, ale shodou okolností má imbus. Kolo jsme společně opravili a já můžu alespoň dojet do Opavy. Aspoň že cesta byla po větru.


Přijíždím k autu a naštěstí vidím přítele, jak odchází od auta. Volám na něj a povídá mi: "Neuvěříš, co se mi stalo, mám prázdné kolo a chtěl jsem tě jet zachránit do té vesnice, kde si mi psala, že jsi.”

Asi ten den byla nějaká špatná konstelace hvězd, když jsme oba přijeli na prázdných kolech. Ale hlavní je, že jsme vrátili v pořádku a alespoň nemusíme čekat velkou frontu na mytí kol. Dokonce uvidíme i dojezd nejlepších závodníků, kteří si mohli krásně připravenou trať užít plnými doušky. Takže ne nadarmo se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré.


Prvním závodníkem v cíli byl na dlouhé trase Filip Adel s časem 3:53 a s časem 4:43 byla první ženou Klára Pavelková. Na trase B zvítězili Tomáš Fláma – 2:30 a Monika Kučerová – 2:55.

Co si z článku vzít?

Rozhodně by Vám tento článek měl dát to, že byste neměli všechno nechávat na poslední chvíli a propozice si doma v klidu pořádně prostudovat, ať to nemusíte řešit všechno za pochodu, není to nic příjemného.

Každopádně hlavní účel tohoto závodu byl splněn. Chtěla jsem pořádně zajet své nové kolo a to se povedlo. Jízdní vlastnosti kola mě překvapily, především to, s jakou lehkostí můžu zdolávat kopce a na druhé straně s jakou agresivitou se můžu pouštět do technických sjezdů, ačkoli té agrese tady bylo asi více než mělo. Ale neházím flintu do žita po prvním nepovedeném startu a těším se na další závod s imbusem v kapse.

Autor: Kateřina Obstová
Zdroj fotografií: pořadatelé závodu Silesia bike marathon