Tip na výlet: Lysá Hora, královna Beskyd

Turistické trasy v Beskydech jsou pověstné svou rozmanitostí. Od prázdné divočiny po místa s civilizací a chatkami, kde to životem jen hýří. Do výšky tyčící se královna, místo kde zavítají davy lidí z okolí a těžce trénující sportovci v ultra disciplínách. Nejvyšší vrchol 1323 m n. m. pozorovatelný široko daleko, to jest Lysá hora.

Nenajdete víc ikonické místo a vyšší místo Moravskoslezských Beskyd. Na kopec vede několik tras s různým povrchem od kamenných koryt po asfaltovou cestu. Kromě vysílače najdeme vedle hladícího sloupu meteorologickou stanici, horskou službu, chata Petra Bezruče a Emila Zátopka, které byly vybudovány od základu po vyhoření. Ono celkově má tato hora zajímavou historii. Proto je tak oblíbenou destinací nejen sportovců, ale taktéž rodin s dětmi. Je také cílem mnoha výzev a známých utkání v ultra závodech. Každopádně mám rád celé okolí a tak jsme pozvali kolegu z redakce, kterého určitě dobře znáte.


Imro je znalcem Slovenských hor, nicméně ukázal jsem mu naše kopce z jiného úhlu. Vzal jsem jej na můj oblíbený kopec, abychom pro vás společně natočili další tip na výlet. Potkáváme se ráno na parkovišti v Morávce, poblíž přehrady a je to vlastně poprvé, kdy se vidíme na živo, i když pravidelně schůzujeme. Překvapuje mě svou výškou a zvedám oči v sloup, abych mu viděl do tváře. Seznamuji ho s charakteristikou výletu. Mezi tím se souká do dresu a kontroluje výbavu. Čeká nás přes 50 kilometrů s několika zajímavými místy k zastávce. Dopředu si nastavujeme tempo, které není vysoké a tak si Imra kontroluji za zády, protože trasu znám pouze já.

Vzhůru do kopce

Lysou vyjedu poslepu, ale tuhle trasu moc lidí nezná a to ani moje navigace, kdyby mi ji neukázal kamarád Šimon. Ještě nedávno jsem se drápal s Járou Kulhavým v rámci podpory nadace na tento vrchol osmkrát. Výšlapy nebo také na silničním kole nejsou výjimka a všichni jsou vítáni. Nejdříve se s Imrem lehce rozjíždíme po cestě skrze Pražmo a exponovaný vrcholek s vysílačem vidíme v dálce před sebou. Kolem chatařské zástavby konečně sjíždíme na lesní cestu. Odtud začíná dlouhé a strmé stoupání převážně po terénu zničeném od lesní techniky. Lesníci v Beskydech řádí a méně frekventované cyklistické stezky jsou zničené. Měl jsem obavy z bláta, protože několik dní usilovně pršelo, což se nepotvrdilo. Aspoň ne v míře, jakou si pamatuji z minulých jízd.


Stoupání místy překonává 20 % a máme co dělat udržet přední kolo pevně na zemi. Kopec nedá odpočinout a tvoří první polovinu trasy. Zvolňujeme teprve u Ivančeny, kde Imro shledává Beskydy jako horskou dráhu. Nahoru a dolu, toť charakteristika těchto hor. Ivančena je zároveň památníkem uhynulých skautů za účast v protinacistické odboji. Vrstevnicí objíždíme vrchol po rychlé šotolině s mírným klesáním a stoupání, když tu náhle asfaltka z Papežova.

Zbývají poslední kilometry nahoru a já se vydávám na solo jízdu se závěrečným sprintem k vysílači, přičemž předjíždím všechno, co se dá. Elektrokola jsou tady jako doma. Přítomny jsou dobíjecí stanice, ale věříme, že si kopec rádi vyjedete po svých. Imro se necítí úplně ve formě, očekávám ho u pomyslného cíle a povzbuzuji poslední metry. Krátce na to dojíždí s úsměvem a značně si ulevil, že to nejtěžší má za sebou.

Krátka pauza

Dáváme si krátkou pauzu, doplňujeme energii a pomalu se kolem nás shlukují fanoušci. Fotíme se, povídáme a kocháme se výhledem, který tento vrchol nabízí. Opar nám zabraňuje dohlédnout až k Imrovi domů, ale to nevadí. Počasí na Lysé si žije svým životem a tak většinu roku panuje vítr a mračna. V opačném případě jasná a čistá obloha naskytne úžasný výhled na okolí. Malá Fatra a Velký Rozsutec v dáli mají své kouzlo.

Východy a západy slunce jsou doslova pověstné, což je důvod, proč si mnoho lidí klidně přivstane. Symbolicky ještě zastávka u obelisku a pak strmý padák po cestě k další zastávce. Technicky náročný je nejen kvůli špatné kvalitě vozovky, ale také davům turistů s dětmi a svými miláčky. Dobře prověří vaše brzdy a buďte velmi opatrní, protože místy se může rychlost vyšplhat na 80 km/h a zatáčky jsou nanejvýš ostré.

Podél Slovenských hranic

Bílý Kříž před námi a jen doplňujeme vodu, která chutná zvláštně. Po celé této trase se nachází dostatek studánek pro doplnění bidonu. Pokračujeme podél hranic se Slovenskem k chatě Slavíč. Terén je pestrý a místy je lepší sesednout z kola. Nikoho nepotkáváme a tak si užíváme krajinu a pohledy na Lysou z jiné perspektivy. Těžko uvěřit, že jsme tam před hodinou stáli. Přes otevřené prostranství sjezdovky se nám otevírá pohled na Kolářovu chatu Slavíč.

Poslední kopec za námi, jenž pro úspěch zapíjíme kofolou. K naší úlevě zbývají poslední kilometry sjezdu k vodní nádrži Morávka. Vstup na hráz je zakázán a tak sledujeme jen z povzdálí tohle vodní dílo. Konečně z nás odpadá únava, vypadáme sice jako po bitvě, nicméně Imro je z trasy nadšený a druhou polovinu již polykal jak je zvyklý. Čistíme kola, loučíme se, ale ne na dlouho, protože máme v plánu další podobné akce. Záznam této trasy je k dispozici na tomto odkazu.

Další varianty cest

Již na začátku jsem nakousl, že kolem Lysé hory je spousta turistických tras a nemusíte se slepě držet této náročné cesty. Pohodlně se dá autem dojet do Papežova. Pozor na menší parkoviště, které nemusí zvládnout nápor aut. Vydáme se od turistické značky pěšky nebo na kole pohodlnou dobře značenou cestu na vrchol. Něco málo přes sedm kilometrů v nepřetržitém stoupání zabere cyklistovi přes hodinku šlapání.


Z Ostravice vede trasa od vodní nádrže Šance. Nad přehradou začíná strmé stoupání, ale to se následně ustálí na snesitelnou mez. Cesta je asfaltová s množstvím štěrku a vyústí u rozcestníku pod Zimným, kde se napojuje na cestu z Papežova. Není frekventovaná a vhodná pro klidnou a ničím nerušená. Další cesty jsou určené pro pěší a silně nedoporučuji zkoušet.

A tak to vypadá, když spojí síly dva borci z Česka a Slovenska. Byla z toho pořádná jízda. Zkusíte si ji taky?