Rozhovor: Amatérský triatlonista Tomáš Kubičík - na závodech se pořád hlavně učím

Triatlon je velice oblíbený a populární sport u lidí, kteří chtějí spojit větší množství pohybových aktivit. My jsme si pro vás připravili rozhovor s nadějným triatlonistou Tomášem Kubičíkem.

Tomáš samozřejmě není pouze a jen triatlonista. Velmi intenzivně se věnuje také trailovému běhu. Dlouhou dobu se věnoval zejména fotbalu a dalším míčovým sportům. Několik posledních let je však sportem číslo jedna právě triatlon. Kdy se Tom dostal k triatlonu? Jak vzpomíná na mistrovství České republiky v polovičním Ironmanu? A jak probíhala jeho zimní příprava? To vše se dozvíte v tomto rozhovoru.

Tome, ty jsi od útlého věku hrál převážně fotbal. Kolik ti bylo, když jsi fotbal vyměnil za triatlon? A proč sis zvolil právě tento sport? Co bylo tím prvotním motivem?
Fotbal jsem začal hrát zhruba v 6 letech, hrál jsem převážně na krajské úrovni. Nicméně s přibývajícím věkem a s přibývajícím počtem odehraných zápasů jsem více a více inklinoval k větší individualitě. Z velké části to způsobilo chování některých trenérů a hráčů, jež se začalo velmi negativně promítat na mou psychiku, která měla vliv na celkovou sportovní výkonnost. V důsledku toho jsem začal závodně s atletikou, to bylo ještě na sportovní ZŠ. A na začátku vysokoškolských studií, tedy zhruba ve 20 letech, jsem objevil triatlon. V triatlonu, kde každý závodí sám za sebe, nacházím smysl věnovat tréninku po všech stránkách větší důraz.

(Zdroj fotografií: Peter Sukeník)

Vzpomeneš si na svůj první závod a na to, jak ses na něj připravoval?
Prvním závodem byl ČP v Opavě v olympijském triatlonu, kde jsem skončil absolutně 23. Tréninky ryzího amatéra probíhají ve většině množství případů v intenzivní až závodní zóně zátěže. Tělo na stresory pár měsíců reaguje bravurně, pokud tedy máte alespoň nějaké genetické predispozice. Jenže po pár měsících začnete trénink vnímat jako psychickou přítěž, což způsobí, že se po fyzické stránce pomalu dostáváte do stavu přetížení. Hlavní tréninkový motiv se skládal z intenzivní až závodní zátěže. Za pár let jsem však pochopil, že tak snadné a zároveň tak náročné tréninky vytrvalec vůbec nemusí mít, dokonce si lze trénink i užít.

S jakou výbavou jsi šel do prvních závodů? Předpokládám, že na začátku jsi neměl takové možnosti, jaké máš dnes. Navíc jsi možná spoustu věcí nevěděl. Pověz našim čtenářům například to, na jakém kole jsi absolvoval cyklistický úsek svého prvního triatlonu?
Výbavu jsem měl skutečně základní, dva roky jsem trénoval na klasickém trekovém kole. Až poté jsem si pořídil silničku, která pro mne byla něco úplně nového. Toho kola jsem si velice vážil. Můj první olympijský, bezhákový triatlon jsem absolvoval na klasické silničce KTM Strada, na které jsem při tomto závodě neměl přidány ani žádné nástavce.


Dnes už máš za sebou celou řadu menších i větších závodů. V roce 2017 ses například postavil na start mistrovství Slovenské republiky v olympijském triatlonu. Loni sis pak vůbec poprvé vyzkoušel polovičního Ironmana, a to na mistrovství České republiky ve Žďáru nad Sázavou, kde jsi obsadil krásné 18. místo. Máš z tohoto výsledku radost? A je něco, co bys v závodě udělal jinak?
Z MČR Pilman ve Ždáru nad Sázavou mám velkou radost. Stejně jako na každém závodě se člověk učí a říká si - „kdyby”. Ze závodu jsem si odnesl celou řadu zkušeností. Zjistil jsem zejména to, že pokud chci dosáhnout na slušný výsledek, tak na úkor zbylých dvou disciplín nemůžu omezit plavecký trénink. Také jsem poznal, že jednotlivé tréninky nesmím zakládat pouze na objemech, které se podobají závodním distancím. Musíte absolvovat také tréninky, jejichž traťový profil odpovídá profilu samotného závodu.

Dokážeš popsat, jak ses cítil během závodu, jenž měřil více než 115 kilometrů (pozn. redaktora: plavecká část 1,9 km, cyklistická část 94 km a běžecká část 21,09 km)?
Do závodu jsem šel s tím, že je to má premiéra. Několik dní před závodem jsem si velice pečlivě studoval trať a depo, abych se během samotného závodu mohl koncentrovat pouze na sebe a svůj výkon. Nechtěl jsem v depu bloudit a řešit věci jako, kam mám vlastně zamířit po absolvování cyklistického úseku a kudy mám vyběhnout na trasu úseku běžeckého. Na tento závod jsem měl naplaváno velice málo, to budou pouze desítky, ač by to měly být spíše stovky kilometrů. Po pár desítkách uplavaných metrů to šlo samozřejmě okamžitě znát. Na cyklistiku jsem měl zapůjčený triatlonový speciál, se kterým jsem neměl absolutně žádné zkušenosti.

(Zdroj fotografie: Pilman Triatlon)

Poměr zatížení jednotlivých svalů je zásluhou posedu odlišný, než jak je tomu při jízdě na klasické silničce, na které jsem trávil všechny tréninky. Na běžeckou část jsem si připravil přesný počet energetických gelů. Jenže jsem tak moc myslel na to, že je nesmím zapomenout, až jsem je nakonec zapomněl. U každé občerstvovačky, která se nacházela na běžecké trati, jsem musel zastavit a napít se vody a koly. To vedlo k tomu, že jsem se cítil poměrně těžce. Navíc jsem se bál, že mne každou chvíli začne „píchat v boku”. Předešlé dvě disciplíny jsem úplně dobře nezvládl, což se výrazně promítlo na běžecké části.

Chceš se v budoucnu postavit na start „klasického“ Ironmana?
Klasický Ironman mne na tradičním rovinatém povrchu vůbec neláká. I když zejména na takovém typu povrchů se pořádají všechny velké závody. Nyní se soustředím převážně na střední distance v horských profilech, takových závodů je opravdu málo. Nemají ani vlastní ME či MS, což je dle mého názoru velká škoda, protože skloubení náročné silniční cyklistiky a běhu po horách vytváří naprosto senzační kombinaci. V budoucnu snad pojedu celého Ironmana, ale v horském profilu.

Ze všech triatlonových závodů, jež jsi v minulosti absolvoval, dokážeš vypíchnout ten vůbec nejhezčí a nejlepší?
Vzhledem k tomu, že loňský rok byl pro mne prvním, kdy jsem si vyzkoušel polovičního Ironmana, tak nemám zas až tak moc z čeho vybírat. Tím pádem bych se přiklonil právě k tomuto závodu.

A je nějaký závod, který se ti naopak vůbec nelíbil?
Já jsem se už několikrát zmínil o závodech v horském profilu. Tento druh závodů mi vyhovuje ze všeho nejvíc. Na horské podniky trénuji v Jeseníkách, popřípadě v Beskydech. Horské triatlony mám hodně rád, oproti tomu takové závody na Hané mi vůbec nesedí.

(Zdroj fotografií: Horská výzva)

Ty se kromě triatlonu věnuješ také trailovému běhu. Spolu s parťákem jste dokonce několik týmových závodů vyhráli. Dokážeš posoudit, která z těchto dvou disciplín je ti bližší?
Běh je jednou z triatlonových disciplín. Tudíž kilometry, které naběhám v rámci trailových běhů, využiji v triatlonu. Obě disciplíny mají něco do sebe. Ze závodního diáře bych nevyčlenil ani jeden závod z těchto dvou sportů.

Máš v plánu, že bys kromě triatlonových a trailových závodů zkusil i čistě cyklistické závody?
Jak je tomu s trailovým během, tak je to i se silniční cyklistikou. Triatlonista by měl takové závody jezdit, jelikož nabere kondici a dovednosti. Takový závod dokáže člověka posunout více než samotný trénink. Rád si je do svého diáře připíši.

Vraťme se zpět k triatlonu. S jakými cíli jsi šel do letošní sezóny, nad kterou v tuto chvíli visí veliký otazník?
Já osobně jdu do každého závodu s tím, že chci předvést to nejlepší, co ve mně je. Neprohlížím si startovní listinu a příliš nepřemýšlím nad tím, jaké bych měl držet tempo. V této složité situaci, kdy panuje koronavirová pandemie, jsem rozhodně nelenil. Ve volných chvílích jsem se podle teoretických tréninkových východisek snažil pozměnit trénink tak, abych po případném uvolnění jednotlivých opatření byl konkurenceschopný. Nevím, jestli nějaká sezóna vůbec bude, ale pokud ano, tak chci z jednotlivých tréninků vytěžit maximum, abych dokázal získat nějaký solidní výsledek.

(Zdroj fotografií: Horská výzva)

Jaké podniky jsi chtěl v letošním roce absolvovat?
Letos jsem měl v plánu mezi hlavní závody zařadit Oravamana, Pilmana, půl Ironmana v Bratislavě a Krušnomana.

Jak vypadala a probíhala tvá zimní příprava? Kdy jsi s ní začal? Na co ses nejvíce zaměřil? A jak se dá taková příprava skloubit se zaměstnáním a s dalšími povinnostmi, kterým se musíš věnovat?
Zimní příprava pro mne začíná začátkem měsíce listopadu, kdy se na úplném počátku zaměřuji na nespecifické aktivity s nízkou intenzitou. Trénink je lehký a člověk u něj mentálně vypne. V další fázi, která probíhá taktéž v podzimním a zimním období, přecházím na zlepšování silových schopností, udržuji výbušnost, silovou a aerobní vytrvalost. Když máte takovou rodinu a takovou přítelkyni, jako mám já, tak zimní přípravu skloubíte se zaměstnáním a dalšími povinnostmi poměrně snadno. Rodina a přítelkyně mi poskytují maximální podporu, navíc jako pedagog nemám o čas nouzi.

Musím se samozřejmě zeptat na to, na jakém kole momentálně trénuješ a závodíš?
Trénuji na silničním kole FELT AR4, na stejném kole i závodím.


Jak před vypuknutím pandemie vypadal tvůj běžný den?
Koronavirová pandemie způsobila to, že se uzavřely všechny bazény a koupaliště. Tím pádem se nemůžu naplno věnovat plaveckému tréninku. Plaveckou přípravu tak alespoň částečně nahrazuji takzvanou suchou plaveckou přípravou. Aktuální situace však není pro závodníky vůbec dobrá. Velké množství závodů bylo úplně zrušeno. Jiné se posunuly na druhou polovinu sezony. Sportovci si tak musí pozměnit svůj roční tréninkový cyklus, dále musí pracovat především se svou psychikou, protože se zrušenými závody by mohla klesat jejich motivace. Celá řada sportovců se tak může dostat do situace, kdy se jim nebude chtít pracovat na dalším rozvoji výkonnosti.

Ty jsi zaznamenal řadu skvělých výsledků. Stále však platí to, že nejsi profesionální sportovec. Jsi součástí jednoho sportovního oddílu, ale i přesto předpokládám, že přípravné kempy, cestu na závody, startovné a veškerou techniku si z velké části hradíš sám. Jak náročný je triatlon po finanční stránce?
Každý oddíl může částečně vypomoci jednotlivým závodníkům. Další faktor je, zda se v týmu nachází dostatečný počet sportovců, kteří inklinují ke stejným závodům. Pokud ano, tak se na závody vyráží společně, což je méně finančně náročné.


Zhruba od srpna loňského roku žiješ v Ostravě. Předtím jsi studoval a bydlel v Olomouci. Které z těchto dvou měst ti nabídlo lepší tréninkové podmínky?
Rozhodně Ostravsko, mám blízko Beskydy, což je pro mne něco nového. Haná a její nekonečné roviny pro mne byly utrpením.

Kdybych ti teď řekl, že chci začít s triatlonem, tak co bys mi poradil? Jen upřesním, že nejsem příliš dobrý plavec.
Technicky nejnáročnější disciplínou je plavání. Většina hobíků, ale i někteří profi triatleti jsou samouci. Tito samouci si však velice často zafixují nesprávnou techniku, která se velmi těžko přeučuje. Doporučil bych ti, aby sis na internetu našel sadu základních cvičení na suchu, popřípadě ve vodním prostředí, které ti pomohou se zlepšením daného plaveckého stylu. V lepším případě si najít osobního plaveckého trenéra. Další dvě disciplíny už po stránce dovednostní tak náročné nejsou. Obecně doporučuji trénovat raději méně (3-4x týdně po dobu 1-2 hodin), aby nedošlo ke zbytečnému přetěžování, které by mohlo vést až ke ztrátě zájmu o tak rozmanitý sport.

Co si myslíš, že v triatlonu vytváří rozdíl mezi průměrnými, dobrými a skvělými závodníky? Je to intenzita tréninků a přípravy? Nebo rozhodují spíše fyzické predispozice a talent?
Hlavní rozdíl je v komplexním přístupu k tréninku: strava, kondiční složka, práce s psychickou, spánek, rodinná pohoda, časové a finanční možnosti, odhodlání. U amatérů častokrát chybí hned několik z výše jmenovaných aspektů. Jako amatér není lehké si vybudovat slušný výkon. Je potřeba přesvědčit rodinu a přítelkyni, že to, co děláš, je správné. Abys mohl kvalitně odtrénovat, tak si musíš najít práci, která tě časově nebude až tak moc zatěžovat. Přístup k takovému jedinci se musí oproti přístupu v jiných rodinách lišit právě v tom, že sportovec tráví téměř všechen volný čas mimo domov. Rodina se tak musí přizpůsobit a vzít na sebe jisté břímě v podobě dalších úkolů. Je to právě kvůli tomu, že takový sportovec má málo času, po náročném tréninku i energie. Někdy je navíc tak vyčerpaný, že ani nálada není úplně ideální.

(Zdroj fotografie: Peter Sukeník)

Jaký sportovní sen by sis jednoho dne rád splnil?
Rád bych dosáhl takové sportovní výkonnosti, abych i po několika hodinách intenzivní cyklistiky s vyšším převýšením byl schopen plynule navázat na horský běh, který bych absolvoval bez chůze.

Tome, já ti mockrát děkuji za rozhovor a za celou naši redakci ti přeji hodně štěstí jak ve sportovním, tak i v soukromém a profesním životě. Pevně věřím a doufám, že u triatlonu a trailových běhů ještě nějakou chvíli zůstaneš a že získáš celou řadu vítězství a úspěchů.

V případě, že vás tento rozhovor zaujal, tak se můžete podívat i na další články a videa, ve kterých se s námi o své dojmy podělili jak mladí střelci, tak i velezkušení veteráni:

• V minulosti jsme si povídali například s Ondřejem Štepánkem, což je dvojnásobný mistr ČR v downhillu, vícemistr republiky ve fourcorssu nebo vítěz evropského poháru z rakouského Leogangu. Rozhovor s tímto úspěšným bajkerem si můžete přečíst zde.
• Nebo si můžete pustit povídání s legendou všech legend Josefem Zimovčákem. Tento sympatický chlapík má zážitků doslova na rozdávání. Rozhovor si můžete přečíst zde.