Sezóna se sadou Shimano Di2 - moje zkušenosti

Zanedlouho, asi za měsíc, to bude přesně rok, co vozím na svém kole Superior Road Team Issue Di2 Disc (dlouhý název, co?) sadu Shimano Ultegra Di2 ST-R8070 2x11 a proto je nejvyšší čas se s vámi podělit o zkušenosti s touto výbavičkou.

Jen pro doplnění a úplnost uvádím, že na mém kole vozím kliky 53/36, kazetu Shimano 105 11-32 a hydraulické kotoučové brzdy s kotouči o průměru 140 mm. Dnes to ale o brzdách a výhodách či nevýhodách kotoučových brzd na silničním kole nebude, na to se můžeme podívat jindy, dnes to bude o řazení.

Historie elektronického řazení

Nejprve se pojďme podívat trošku do historie elektronického řazení od Shimana. Poprvé na světlo světa přišlo Shimano s elektronickým řazením v roce 2009, a to se sadou Dura Ace, pod typovým označením 7970, tehdy v rozpětí 2x10 rychlostí. Je logické, že s takovou moderní vychytávkou Shimano nezabrousilo i do nižších řad a toto tak bylo na začátku výsostí pouze nejvyšší, prémiové, sady. Ale to netrvalo dlouho, jen dva roky a Shimano už v roce 2011 přišlo s elektronickou Ultegrou, tehdy pod typovým označením 6770, opět v rozsahu 2x10 rychlostí.


A protože Shimano je velmi flexibilní firma, již další rok na to, tedy v roce 2012 přišlo Shimano s novou verzí elektronické “duraejsy” s označením 9070, v rozsahu 2x11. Další přelomový rok pak je rok 2016, kdy kromě “klasické” sady Dura Ace Di2 s označením R9150 přichází Shimano i s Di2 v provedení pro kotoučové brzdy, pod označením R9170. Sada Ultegra Di2 s typovým označením R8070, kterou vozím na mém Superioru byla uvedena v roce 2017.

Jak to funguje?

Na první pohled a z dálky elektronickou sadu od té běžné poznáte jen těžce. Páky, stejně jako přehazovačka jsou a první pohled totožné, znatelný rozdíl na je jen u přesmyku, kde je navíc "jakási krabička". A to je přesně ono! Shimano zachovává čistý a funkční design i u této sady, nikde není nic navíc, co by bránilo osazení či funkčnosti a výkonu. Sada je kromě standardních komponentů jako jsou kliky, páky, přehazovačka a přesmyk (záměrně zapomínám na brzdy), doplněna navíc o baterii, port a řídící jednotku.


Celý systém je vzájemně propojen a funguje jako celek, není to tak, že by přesmyk a přehazovačka fungovali samostatně. Oba o sobě navzájem ví a hlídají např. správné zařazení nebo polohu přesmyku, především z důvodu zachování optimální řetězové linky. Díky této spolupráci se vám tak nepodaří jet s malou pilou vpředu a malým pastorkem vzadu. Řazení je známé svojí přesností a precizností řazení.

Nabíjení

Prvním krokem pro úspěšnou “spolupráci” je dobré nabití. Toto se děje pomocí originální nabíječky, která je součástí sady a tato byla přibalena ke kolu. K nabíjení slouží port buď na rámu, nebo v mém případě v beranech. A jak je tomu v každém manuálu, i my si přihodíme - nikdy nepoužívejte jinou nabíječku! Ostatně, zase tak často nabíječku potřebovat nebudete.

Proč? Na kole mám za rok najeto cca 6 000 km a já jsem dobíjel jen třikrát. Ale pozor, ne proto že jsem musel, prostě např. před závodem jsem pro jistotu dobil. Když jsem na netu pátral po tom, jak dlouho baterie vydrží, tak kromě toho, že je to samozřejmě závislé na počtu řazení, jsem se setkal i se zkušeností najetí na jedno nabití až 8 000 km! Skoro neuvěřitelné. No já tomu i věřím.


Baterie jako taková je u mého kola schována do podsedlové trubky, do aero podsedlovky je jak dělaná. Kabeláž vedena vnitřkem rámu je v místech, kde mohou vznikat vibrace kabeláže, opatřena malými stahovacími páskami, což je levný, skvělý a hlavně funkční nápad.

Je potřeba před první jízdou něco nastavit?

Tady je velmi jednoduchá odpověď, která bude pravdou v 99% případů, a to: NE. Po vytažení kola z krabice, sestavení, dobití baterie jsem mohl zrovna vyrazit. Nebylo nic potřeba nastavovat. Ono to ani není chtěné, přece jen už kolo prošlo rukama profíků, kteří vše nachystali.

První metry

Už od prvních metrů bylo jasné, že Ultegra Di2 je velmi rychlé a přesné řazení. Hned od prvních metrů bylo jasné, že řazení je v první řadě pohodlné - děje se jen pomocí kliknutí, mikropohybem, ovládacích pák na brzdových pákách. To je přínos číslo jedna. Dalším přínosem, výhodou, je rychlost řazení. Toto se děje hned, v mžiku, odezva na pohyb voliče (řadící páky) je okamžitá a nedochází k žádné prodlevě.

Rozsah pastorků dokážete doslova “proletět” jedním krátkým stiskem voliče, ale samozřejmě nezapomeňte na to, že ne vše vám bude dovoleno, řetězová linka musí být zachována v optimálním rozsahu. Dalším přínosem pak je snadnost řazení přesmyku, především při řazení z malé pily na velkou je toto tak snadné, až to vyžene úsměv do tváře. Pamatuji si doby, kdy jsem na starších sadách přetahoval pákou přesmyk na větší pilu takovou silou a tak dlouho, že jsem kolikrát raději jel na velkou pilu s kadencí snad 30 otáček za minutu, jen abych nemusel řadit dolů a pak se vracet. Přeřazení někdy trvalo i dvě až tři otočení klik. Tady je to otázka vteřin, možná jen vteřiny. A to je prostě pecka.

Ostrá prověrka

První ostrá prověrka sady a přínosu elektronického řazení mě čekala na mém prvním závodě loňského roku, Goralmanu, triatlonu pořádaného na slovenské Oravě. Na cyklistické části o necelých 90 km na závodníky čeká cca 1 000 metrů nastoupaných, takže se nejedná o žádný extrém, no alespoň je to příležitost si “poležet” na hrazdě. Opět už po prvních metrech jsem věděl, že Di2 je přínos. Během závodu jsem mohl být mnohem déle v aero pozici a víc si tak např. vychutnat výživu či pití . Nedovedu si představit jaká pohoda musí být jet v aero pozici a řadit tlačítky na hrazdě. Věřím, že toto může v některém případě doslova rozhodnout závod. A že nejsem daleko od pravdy potvrzuje i fakt, že snad všichni časovkáři elektroniku vozí (bez ohledu na značku).

Údržba

Mám tendenci napsat, že údržba není potřeba, ale asi by mě někteří za tento výrok sežrali. Fakt je, že za sezónu jsem na nastavení nemusel sáhnout a když už, tak jen když jsem řazení vlastní vinou a především ze zvědavosti rozhodil. Každopádně nastavení je velmi snadné, stačí vždy jen zařadit na 6. pastorek, chvíli podržet tlačítko nastavení až se přepne řazení do režimu nastavení a pak jemně klikat voličem až do chvíle, kdy začne řetěz “šouchat” o další pastorek. V tu chvíli se vrátit voličem o dvě kliknutí zpět, znovu podržet tlačítko, vypnout tak režim nastavení a je hotovo.

Více o údržbě a nastavení můžete v budoucnu očekávat na našem YouTube kanálu. Pokud jde ještě o údržbu, pak kolo jsem nikdy nějak moc nezašpinil, no každopádně jsem ho několikrát umyl a vždy standardním způsobem. Je však pravdou, že na mytí kola nepoužívám vysokotlaký čistič a pokud někdo z vás ano, tak se přece jen snažte předejít přímému tlaku vody na komponenty elektronického řazení. Komponenty jsou stavěny tak, aby nějaká ta voda či nečistoty nevadily, jde ale stále o elektronické zařízení a to jak známo vodu prostě ráno nemá! Pokud např. při pádu poškodíte řazení, věřte, že by jste stejně tak poškodili i klasické řazení, takže toto nejde srovnávat. Naštěstí je řazení konstruováno tak, že např. při pádu se kabel z páky jen vypojí a nepoškodí se přetržením.

U konektoru teď ještě zůstanu. Není to tak dlouho, co se u mě stavil kamarád Martin, který měl problémy s elektronickým řazením, má Dura Ace. Stále nevěděl proč to tak je a po chvíli jsme přišli na chybu, kterou jsem na začátku udělal i já. Je potřeba opravdu pořádně připojit baterku ke kabelu. On, stejně jako já, jsme udělali chybu, že jsem baterii připojili, ale chybně, slabě. Je potřeba při připojení kabelu k baterii zatlačit opravdu silně až uslyšíte cvaknutí. K údržbě, nastavení a kontrole v případě závady či poškození pak slouží i elektronická podoba servisu, a to prostřednictvím aplikací pro PC a platformu Windows i tablety jedoucí na Googlu a Ios.

Zhodnocení

Moje sezona s Ultegrou Di2 byla fantastická a věřím, že i nadále se bude řazení jevit jako kvalitní, precizní a hlavně spolehlivé řazení. To, že Shimano přišlo s elektronickým řazením i do nižší než prémiové sady je určitě vstřícný krok, hlavně pro ty, co nejsou jen závodníky. Přece jen je cena oproti standardní výbavě znatelně vyšší. Faktem je, že se díky tomuto stává elektronické řazení dostupnější a na toto zareagovali i další výrobci, jako Sram, Campagnolo, či FSA a já doufám a pevně věřím, že časem budou tyto elektronické sady, ať už drátové či bezdrátové, ještě dostupnější a objeví se ještě v nižších řadách, jako je u Shimana např. 105-ka.

Sada je díky své spolehlivost a přesnosti řazení velmi oblíbená nejen ve světě silniční cyklistiky, stala se oblíbenou i v cyklokrosu, kde má možná ještě větší význam, či na bajkové scéně, tedy u MTB kol. Rozhodně není jen pro závodníky. Uplatnění najde i u hobby jezdců, vždyť ani já sám nejsem závodník a už vůbec ne profík, stále jsou přede mnou ještě kluci s klasickým řazením (, jasně, vždyť o řazení tady přece nejde a není to řazením). Ať je to, jak je to, jestli jezdíte na tom, či onom, jste závodník nebo hobík, na tom až tak nezáleží, elektronické řazení prostě doporučuji všem.