Enduro Trutnov Trails 2024

O víkendu 27. a 28. dubna se konal klasický otvírák enduro sezóny, Enduro Trutnov Trails.

Po předchozích ročnících na místních kamenných trailech se od loňského roku přestěhoval závod kompletně na hrabankové traily v okolí místního trailového parkoviště na Popílkáči, kde je taky start, cíl a zázemí celého závodu.

Po loňské zkušenosti musím říct, že to byl krok správným směrem, obzvlášť v naší kotlině zcela netradiční formát prvního dne na oči a druhý den to samé už s jistou dávkou zkušenosti z předchozího dne. Plus druhý den jako bonus jedna RZ na oči. Hned na úvod musím smeknout klobouk před hlavním pořadatelem závodu Přemkem Tejchmanem, že se mu podařilo prosadit a taky hlavně nakopat úplně nové RZ oproti minulému ročníku, takže závod byl opravdu plně na oči pro každého. Velký palec nahoru.

Jak už jsme si tak nějak zvykli, co se týče zázemí, není špatné, ale k dokonalosti mu pár věcí chybí. Je potřeba připravit se na to, že v zázemí závodu nejsou sprchy ani myčka na kola. Co vím, tak toto je problém technický a legislativní, parkoviště je v ochranném vodním pásmu a podloží pro budování nějakého zděného zázemí je velmi slabé.

Občerstvení je velmi skromné a třeba ráno v osm jsem hledal otevřený stánek s kávou marně. Neberte to jako hejt, jen tip na čem zapracovat. Přeci jen hodně z nás nejede o bednu, ale víkend si jedeme hlavně užít a o něco lepší zázemí by zvýšilo požitek z celé akce, ale věřím, že na tom se do budoucna ještě zamaká. Jinak rozhodně chválím neskutečný výběr počasí, po chladných dnech bylo najednou nevídaně krásně!


Já dorazil na závod po tom, co jsem celý únor a březen promarodil, sezobal několik antibiotik a nějaký trénink se smrskl na pár vyjetí 2 - 3 týdny před závodem a předem píšu, že to jsem těžce cítil. Nicméně cíl byl závod důstojně a bez zranění objet a užít si s kamarády tu skvělou atmosféru, kterou Enduro TT má.

Vzhledem k tomu, že loni jsme zažili fakt super atmosféru i díky bandě hardtailistů, tak jsme se nakonec s Jirkou přehlásili opět do kategorie Hardtail. Tedy do kategorie, kde nezáleží na věku a pohlaví, společná je jen jedna úchylka, a to natřásání se na trailech, bez zadního odpružení.

PRVNÍ DEN: 4 RZ na oči

Vzhledem k tomu, že máme zázemí závodu cca 40 minut jízdy autem, vyrazili jsme s Jirkou a Romanem (díky za odvoz) na závod až v sobotu ráno, přeci jen spánek doma nenahradíš. Jako hardtailisti jsme startovali na začátku startovního pole, hned po e-bikách a juniorech.


První RZ je vždy nervózní a po loňském pádu v první RZ hned v první zatáčce, který skončil vyraženým dechem a ztrátou cca 2 minut hned v úvodu závodu, byl plán jet první RZ tak nějak na jistotu. To se povedlo, první RZ byla takové seznámení, co máme o víkendu čekat. Hodně hrabanky, hodně sucha, nějaký ty hodně utažený zatáčky, které střídá parádní flow.

Druhá RZ přinesla oproti loňskému roku více prudkých úseků okořeněných prudkými switchbacky, kde jsem hned asi na druhým takovým místě ležel, zalomený řídítka a krásný let střemhlav. Než jsem se vymotal, hodně drahocenných sekund bylo v tahu. Každopádně to byla krásná a zábavná RZ.

Třetí RZ nás zavedla na známý start jako v loňském roce, tedy ze starého vojenského bunkru, střemhlav dolů. Ne, přeháním, zas tak prudký to není, ale vždy tam cítím lehkou nervozitu. Kolem téhle RZ se stoupalo nahoru. Musím podotknout, že místní stoupání je oproti jiným závodům celkem přívětivé a při míjení téhle RZ se všichni zastavovali u úseku těsně před přejezdem cesty, kde byl jakýsi přeskok klády, ale hned za kládou zalomený trail doprava.

Když tam člověk stál a viděl, jak tam každý druhý bouchá převodníkem, tak na startu téhle RZ jsem neměl v hlavě nic jiného, než hlavně se neztrapnit průjezdem přes kládu, kde budou koukat lidi a krvelačně čekat na pád. Možná i proto jsem jel od začátku strašně opatrně, nicméně překonat kládu se mi celkem se ctí podařilo.

Následovala RZ plná odkloněnek, kořenů a pár hódně moc utažených zatáček v nakypřené hrabance, kde jsem pro změnu zase lehnul. To už mě zezadu předjížděl David Minarčík, vítěz kategorie hardtailů. Musím říct, že to nebyl dobrý pocit mít pokaždé na startu za sebou takového ridera, takže můj hlavní cíl byl vždycky to, aby mě hlavně nedojel. To se tady samozřejmě stalo. Celou RZ jsem se tak nějak protrápil, strašně drncala, bylo tam dost šlapání, což na moji bídnou formu bylo smrtící.


Poslední RZ dne, čtvrtá, startovala kousek od loňské, za mě nejhezčí RZ po hřebínku, po kterém jsme tentokrát na poslední RZ stoupali pěšky. Start začal lehkým dupáním, ale pak už následovaly krásné svižné switchbacky a následně parádní RZ s parádním flow. Jediná zrada byla boule tvářící se jako skok, na kterou jsem se vrhnul, aniž bych viděl, že hned za ní je to hodně doleva. Konec RZ byl drncavý mordor, ale s rohlíkem na tváři. Ta se fakt hodně povedla!

Po prvním dni jsem neměl úplně špatný pocit i přes pár pádů, fyzicky jsem to celkem ustál a možná i díky lehkým časoměřičským nesrovnalostem jsem byl po prvním dni na devátém místě z 23 startujících hardtailistů.

V cíli osvěžení v podobě lehce teplého piva Krakonoš a hurá najíst se na základnu do Lhoty „parádního“ smažáku. Ale dost, už si nebudu stěžovat. Večer hezký posezení v zázemí závodu u kamarádova obytňáku, gril, pivo, probírání strategie na další den atd. atd.

DRUHÝ DEN: 4 RZ z předchozího dne + jedna nová na oči

Po bídném spánku, jak už bývá u mě na takových akcích zvykem, nás čekal start opět v 9:15 do druhého závodního dne. Počasí už od rána krásné, slunečné, co víc si přát. Možná o něco víc zakropenou hrabanku, což mám já osobně radši.

První a úplně nová RZ nás zavedla na vedlejší kopec, kde nás jako startér přivítal legendární Kafíčko. Vystartoval jsem se závodní vervou a cílem jet v neděli líp než v sobotu, ale ejhle, druhá nebo třetí zatáčka a já se opět válel na zemi. Následně jako v grotesce, když jsem zvednul z pravé strany kolo, převrátil jsem se i s ním na levou stranu za pásku, pár nadávek, asi 20s ztráty a jelo se dál. Tahle RZ mě upřímně vůbec nebavila, nenašel jsem si v tom žádný flow, přišla mi hodně šlapavá, všude velký nános suché hrabanky, nicméně do cíle už bez pádu, ale sebevědomí do druhého dne pryč.

Další RZ byly ty samé co předchozí den, tím pádem jen o dost víc projeté, pro mě víc čitelné, ale taky samozřejmě s projetýma stopama, po kterých vlastně občas vůbec člověk nechce jet.


Z nedělních RZ bych vypíchl to, že v RZ 3 jsem si pád pohlídal a místo, kde jsem spadl v sobotu, jsem projel hezky. Mimochodem tahle a poslední RZ mě v neděli bavily nejvíc. Zato v RZ 4 jsem spadl opět na stejném místě, v utaženém switchbacku. Musel jsem se sám sobě zasmát a opět mě předjel David, jen o pár metrů dřív. Následně na mě dolehla fyzická krize a já zjistil, že už prostě nemůžu, neměl jsem sílu, drive, nic. RZ jsem tak nějak dojel, ale čas na ní byl nejhorší ze všech mých RZ z celého závodu.

Na poslední RZ jsem se ještě dokázal zmáčknout a vcelku se mi povedla. Jel jsem ji uvolněně a děsně jsem si ji užil, stejně jako přechozí den. Velký palec nahoru!


Pak už jen dojezd do cíle, odevzdání čipu, poslední osvěžení, pokec s kamarády v cíli a hurá domů.

ZÁVĚREM

Letošní Enduro Trutnov se opět hodně povedlo. RZ všechny nové a parádní, tentokrát i občerstvení v polovině závodu bylo ideální, stoupák příjemný. Celkové stoupání na začátek sezóny ideální, první den cca 700 m a druhý den cca 800 m, RZ jetelné i pro široké spektrum jezdců, přitom žádná nuda.

Pořadatelé a vůbec všichni závodníci i celá atmosféra byla parádní. Já nakonec skončil na bídným 15. místě z 23. hardtailistů, ale je to jen nakopnutí k tomu to za rok zase zlepšit! Každopádně velká gratulace vítězům a především kamarádovi Davidovi z Caracal týmu za vítězství v naší kategorii HT.

Enduro TT doporučuju rozhodně všem nadšencům do terénu. Na seznámení s enduro závody je to naprosto ideální, tak jestli váháte, rozhodně to zkuste a na příští rok se přihlašte, je to boží!