Tip na výlet: Nuda v Praze

Před více než týdnem vláda svým nařízením omezila pohyb na katastr obce. Někdo je respektuje, někdo ne. Pojďme si v prvním dílu minisérie na následujících řádcích přinést pár tipů na zajímavá místa na horské kolo i gravel na severu Prahy.

Sever Prahy je poměrně dramaticky rozvrásněn kaňonem Vltavy. Na jeho svazích se budu pohybovat po většinu času své vyjížďky. Projedeme několik parků, lesoparků ale i brownfieldů. Sjíždět a šplhat budeme zpočátku po pískovcových skalách, které postupně vystřídají buližníky v okolí Bohnic.

Satalická bažantnice a Vinořský park

Začínáme nedaleko mého bydliště v Satalicích, respektive v lesoparku Satalická bažantnice. Hned po vjezdu branou do bažantnice se dáme vpravo a pojedeme širokou cestou na hranu lesa, abychom se vrhli do uzoučké aleje kaštanů (ano jírovec maďal, já vím), která nás dovede na louku v údolí se solitérními skalami. Po louce se dostáváme na území vinořského zámeckého parku, pokračujeme po pěšině a vjíždíme opět do lesa. Po pravé straně si povšimněte štoly, která je pozůstatkem vlastně kdo ví čeho, protože o jejím původu se vedou spory. Možná se jedná o vstup k podzemnímu jezírku, jež byl odpálen na konci druhé světové války, možná je to jen průzkumná štola, protože někteří tvrdí, že při nízké hladině je v zatopené štole vidět čelba, kdo ví. Krásná pohádka k přemítání. Pokračujeme dále a na rozcestí cestiček se dáme vpravo do kopce a dojedeme k jeskyni Bílá Skála s částečně zříceným stropem, která tak vlastně tvoří skalní bránu v místním pískovci. Odsud se pak vrátíme stejnou cestou k rozcestí.
Pokračujeme tentokrát vpravo k rybníku U Kamenného stolu a skalním výklenkům ve stráni nad cestou. Po hrázi rybníka projedeme směrem k Biologickému rybníku, proletíme přes hráz a otočíme to zpět po proudu Vinořského potoka, který nám bude společníkem několik dalších kilometrů. Mineme vlevo rybník U Pohanků a projedeme pěší zónou až k rybníku Velká Obůrka. Po pravici míjíme skály a bývalý lom, přičemž obojí stojí za bližší prozkoumání a pročtení historie na informačních tabulích. Na hrázi rybníka pak zaplujeme do křoví a následuje příjemný úzký singl až někam na hranice katastru Prahy u hráze Cukrovarského rybníka a Svatokřížské kaple. Ta je součástí poutní cesty od kostela sv. Václava na Starém Proseku do stejnojmenné baziliky v Brandýse nad Labem. Podle pověsti stejnou cestu vykonává i tajná chodba.


Od kapličky se vrátíme úplně stejnou cestou až na hráz rybníka U Kamenného stolu, kde vyběhneme nahoru pískovcové schody a cestičkou vinoucí se místy mezi padlými kmeny staletých dubů dojedeme na cyklotrasu vedoucí na jih zpět ke bráně do Satalické bažantnice. Projedeme Satalicemi a parkem a loukami pojedeme po cyklostezce směrem k vojenskému letišti Kbely. Podle aktuální situace můžete na letišti spatřit vládní letku, případně větší transportní letadla.

Cihelna v Bažantnici

Přejedeme frekventovanou Novopackou a dostaneme se do Cihelny v Bažantnici. Na samotnou vyhlídku na místě těžby pro cihelnu se dostanete úzkou cestičkou. Na hraně srázu nad lomem se vám pak naskytne za dobrého počasí výhled do údolí a celý severovýchod Prahy.
Nyní sjedeme dolů na křižovatku Kbelské a Kolbenovy a první jmenovanou překonáme po přechodu. Jiná možnost kvůli silnému provozu a svodidlům ani nezbývá. Po chodníku po cyklotrase A430 pak projedeme slumem tvořeným obytnými buňkami a vraky aut do ulice Nad Klíčovem až na Prosek. Tady pak ideálně ulicí Pod Krocínkou (ne jako já v přiložené trase) dorazíme do parku u Flajšnerky a ulicí Na Jetelce se dostaneme na Starý Prosek. Tady se pak prosmýkneme úzkým průchodem z ulice U Prosecké školy na Prosecké skály.

Prosecké skály a jejich podzemí

Proseckými skalami projedeme po modré turistické. Pískovcové útvary nejsou nijak zvláště zajímavé, o to zajímavější by ale bylo podzemí, které vzniklo těžbou zdejšího nepevného pískovce. Jeho využití jako kuchyňského čističe dnes působí minimálně úsměvně. Právě značná drolivost a nízká pevnost místního pískovce stojí za propady země na Starém Proseku a vlastně je i hlavním důvodem, proč místní rozsáhlé podzemí není dodnes běžně legálně přístupné. Když jsem ale jako malý kluk na Proseku bydlel, bylo tehdy ještě občas přístupné podzemí cílem našich výprav. Máte-li chuť objevovat legálně, můžete v polovině odbočit k jezírku Pekařka. Na konci modré turistické odbočíme do ulice Na Stráži a vydáme se do kopce. Míjíme po pravé straně vyhlídku Emy Destinové a pokračujeme uličkami do Ďáblic.

Ďáblice

Průjezd Ďáblicemi si můžete zpestřit návštěvou Tiché kavárny a s kávou v ruce pak pozorovat brutalistní architekturu místních paneláků. Do temné historie vás pak může zavést návštěva Kobyliské střelnice, která nechvalně proslula za Heydrichiády a dnes je zde památník jejím obětem.

Ďáblický a Čimický háj

Oba háje, které projíždíme, jsou rozvrásněny četnými lomy, kde se těžil buližník (silicit), který kromě výroby štěrku sloužil například pro prubířské kameny. Těžba probíhala dávno a dnes lomy vypadají jako přírodní rokle s kamenitými srázy. Pokud budete sledovat moji trasu, narazíte na ně a pěkně se zhoupnete či si poskočíte na mnoha cestách a cestičkách mezi stromy. Dbejte jen opatrnosti, protože některé cestičky končí několikametrovými dropy, případně na hranách vysokých srázů.

Vyhlídka Velká skála a sjezd do Troje

Jak už název napovídá, kamenný útvar Velká skála tvoří významný výškový bod nad Prahou a je tvořena asi 500 metrů dlouhým buližníkovým tělesem. Původně šlo o ostrov v prvohorním a druhohorním moři. Na úplný vrchol, ze kterého se naskýtá krásný výhled, budete muset kolo hodit na záda a jít kousek po svých. Sjezd přírodní památkou Havránka k prameništi potoka Haltýř je pak zaslouženou odměnou. Potok Haltýř původně zásoboval vodou Trojský zámek a později zoologickou zahradu. Před lety byly ještě patrné zbytky potrubí sloužící tomuto účelu vedoucí po hraně šotolinové cesty, která vás dovede na asfalt k Trojskému zámku.

Troja a stezka podél Vltavy

Po sjezdu následuje asfaltový přesun po silnici a cyklostezce. Míjíme zoologickou zahradu. Žirafám je asi ještě zima, takže jsou pod střechou a vpravo za plotem je tedy nezahlédnu. Co ale zahlédnu, je Slunce, Venuše, Země, Mars, Jupiter, totiž jejich miniatury v měřítku, a hlavně i ve správném měřítku jejich vzdáleností mezi sebou. Planetární stezku si můžete po konci lockdownu projet celou. Před odbočkou do Drahanského údolí na místě brodu Čimického potoka míjíme areál bývalé Nobelovi dynamitky.

Drahanské údolí a Čimické údolí

Drahanské údolí je přesně na hranici katastru Prahy, takže se z něho hned stoupáním po modré turistické vydáme přes kopec k Čimickému potoku. Od Koztoprtského rybníka pokračujeme po cestě proti proudu kousek pod Čimický rybník (případně až na jeho hráz) a odbočíme vpravo k plotu psychiatrické léčebny. Stezka podél areálu nás pak zavede zpět na louku k pastvinám nad Koztoprtský rybník, kde nesjedeme dolů, ale vydáme se ke hřbitovu pro chovance psychiatrické léčebny. Ten sice přístupný není, ale i přes zeď můžete nahlédnout do temných zchátralých ruin hřbitova a kaple. Pochmurnou náladu snad vylepší vyhlídka nad Bohnickým údolím, a hlavně pak sjezd po modré turistické až k ústí údolí.


Co jsme sjeli, pěkně si teď vyšlápneme pěkným a náročným výjezdem od Tříkrálky nahoru na vyhlídku Podhoří. Zadýchaný stojím nahoře na vyhlídce za zády mám softballové hřiště a přede mnou krásný výhled na kaňon Vltavy a za ním pak Dejvice, Bubeneč a vlastně velkou část Prahy. Je večer a obzor se už zbarvuje do červena a šikmé paprsky slunce krásně prodlužují stíny a vykreslují reliéfy v krajině.

Černá rokle

Na konec to nejlepší. Sjezd Černou roklí od bikrosky v Bohnicích patří mezi nejzábavnější sjezdy, co se v této oblasti na horském kole dají jet. Skalní rokle začínající jezírkem se postupně zužuje a jezdci nabízí pěkný kamenitý sjezd se skalními prahy, kořeny i brody. Teleskopka je určitě vhodná. Budete několikrát křižovat potok, tak v této době dejte pozor na případný led. Respektujte také pěší a mějte na paměti možnou zvěř.

Další sjezdy a výjezdy

Moje vyjížďka terénem končí po sjezdu Černou roklí na stezce u Vltavy, smráká se a nemám s sebou pořádné přední světlo. Pokud ale ještě máte čas a energii, několik dalších výjezdů a sjezdů z Bohnic dolů k Vltavě na mapách najdete a stojí za vyzkoušení. Já už ale svištím kolem nové Trojské lávky směrem k domovu.
Ať už vás předchozí řádky inspirovaly k objevování nových míst na severu Prahy, nebo prostě jen stáhnete gpx a vyrazíte přesně po mých stopách, věřím, že nebudete zklamaní. Budu se těšit u pokračování tohoto seriálu a snad brzy dojde i na ježdění někde dál.

Parametry trasy:

• Určení: lehčí MTB / těžší gravel
• Náročnost: lehký terén pro MTB, pro gravel nutné zvládat strmé sjezdy i stoupání s kořeny a kameny
• Kdy jet: Kdykoli mimo sníh a náledí. Ideální je vyrazit mimo víkend.
• Povrch: 70 % asfalt, 20 % singletrack, 20 % makadam a štěrk
• Délka trasy: 67 km
• Převýšení: 900 m
• Link na trasu na Stravě
• GPX na Mapy.cz