Bike packing -prodloužený víkend v Trollheimenu
Přidat foto
Člověk alespoň trochu natrénuje techniku jízdy. Ta mezera uprostřed je akorát tak, že se tam vejde plášť šířky 2.2
Medvědice pozorující západ slunce.
Pěšinu opravdu nehledejte. Bažiny všude, kam se člověk podívá.
Ubytování
I takto může vypadat MTB trail. Potkal jsem pastevce, který mi řekl, že tady v životě cyklistu neviděl (opravdu tuším, proč :-D)
Trollheimshytta
Po 600 výškových metrech s kolem na zádech.
Konečně sjízdné traily
Věrný oř
Konečně na vysněném trailu.
Takto to vypadalo v jeho spodní části.
V noci byla už docela zima :-D
Asi nejkrásnější a nejzábavnější místo celého výletu.
Po dlouhé době se mi konečně podařilo vypadnout do přírody na prodloužený víkend a zrealizovat tak plán, který mi ležel v hlavě už nějaký ten pátek. Vzít kolo, sbalit spacák, karimatku, trochu oblečení a jídla a vyrazit do norského Tollheimenu.
Trasa byla naplánována podle Mtbmap.no, vše vypadalo pěkně, zhruba 160km a něco přes 6500 výškových metrů, zkrátka pohodový dvou a půl denní výlet s baťůžkem. Realita však byla jiná.
Po opuštění příjezdové cesty následovalo asi 500m trailu, než se cesta ztratila, následovaly 4 hodiny tlačení kola norskou bažinou. Míst, kde se dalo jet nebylo moc, o to byla větší radost, když se mi podařilo jet i 50 metrů :-D Ten, kdo značil tu trasu, musel hodně nenávidět cyklisty nebo mít jetbike. Nebyly tam ani náznaky trailu, natož pěšinek vyběhaných od zvěře. Jediné, co přezpívalo k dobré náladě byly nádherné výhledy a kouzelný západ slunce s nadějí, že zítra bude lépe :-D
A bylo. Objevila se pěšina, bažina chvílemi zmizela a byla místa, kdy se dalo jet i 200 metrů, než musel člověk zase kole tlačit. Ve 2 odpoledne jsem konečně dorazil k Trollheimshyttě. Oproti původnímu plánu jsem měl jenom půl dne zpožděním :-D Věřil jsem, že nejhorší je za mnou, nebylo. Následoval výšlap 600 výškových metrů s kolem na zádech, ani tlačit nešlo. Nahoře mě přivítaly nechápavé, ale taky soucitné pohledy norských turistů, kteří v té oblasti poprvé viděli cyklistu.
Naštěstí se pak vše změnilo a pěšiny se změnily na sjízdné, jen s občasným tlačením. Konečně mi v srdci oheň zaplál a já poprvé nelitoval, že kolo vzal s sebou. Nikdy jsem si kličkování mezi kameny tak neužíval! K jsem již byl nádherném trailu, kvůli k Gjevilvasshyttě, kvůli kterému jsem celý výlet podnikal. Zbytek výletu už byla skoro jenom radost. Trochu tlačení, ale především nádherné výhledy, neskutečné barvy, a hlavně, parádní přírodní traily.
(vloženo 11.9.17)
Komentáře
To zní pěkně. Jak moc z toho byly cesty a jak moc terén? Jinak se klidně ozvi, nevím, jak moc tady teda budu o víkendech v Trondheimu, ale můžeme se na něčem domluvit.
Pekne. Ja jsem se akorat pred tydnem vratil z prejezdu hor, Nordmarka, kolem Randefjordu az do Dokky a pak vystoupat do Synnfjell, podel Jotunheim sjezd do Fagernes, pak uz se zaclo kazit pocasi. Prejezd Golfjell do Golu, po ceste do Geilo a z tama uprk pred destem pres Daglijell podel Hardangerviddy na Rødberg, Kongsberg, Drammen a zpet do Oslo. Celkem 8 dnu, mel jsem 3 tydny dovolene, ale zacalo chcat a v Oslo prsi doted non stop, na prd. Od pondeli se stehuju na cas do Orkangeru kvuli praci a od dalsiho vikendu si tam beru kolo, mozna ti napisu.
miruš: Tak, tak, je třeba přijímat výzvy. V cyklo-turistice se kloubí zábava, nádhery přírody, a to, že toho člověk vidí více, než při klasické turistice.
Fredos: Kde přesně jste byli v tom Norsku? Ať vím, co tojí za to nebo čemu se vyhnout. Mohl bys poslat když tak více informací přes soukromé zprávy?
Ano, naprosto s tebou soucítím. Tu radost v Norsku kvůli bažinám popojet alespoň 50m z loňska moc dobře znám:D
veliká paráda, cyklo-turistiku znám velice dobře, alespoň to není tak jednoduché :-)
Libores: Neuvažuju nad tím celý život, to by člověk seděl jenom doma. Problém je, že se to hůř vysvětluje té neakční (nebo starší) části okolí.
midlander: Mapy z webu fungují docela dobře, chodili jsme podle toho v zimě s buzolou pořád. Na www.norgeskart.no mají hodně detailů, takže normální mapa kromě velikosti a vetšímu přehledu nepřináší nějakou zvláštní výhodu. Viděl jsem i spoustu Norů chodit jenom podle těch vytištěných map. Nicméně, po jisté situaci už ale mapy balím do průhledných fólií :-D
Když si rozbiju prdel pár metrů od baráku a nebudu si moct zavolat pomoc, tak jsem na tom stejně jako někde v prdeli v Norsku. Spíš bych se bál počasí, jak padne mlha a déšť tak mezi těma kamennýma trpaslíkama člověk snadno ztratí orientaci. No ale to by člověk nemoh vytáhnout zadek z domu. My chodili po Norsku s mapama staženejma z webu, vytištěnejma na inkoustovce, a když zapršelo, mapa se mi rozpila. Když jsme se pak bavili s místním průvodcem a ukazovali jsme mu mapu, vytřeštil oči a prej „is this your map?“ :-)) Přitom i přes ty fleky jsem se podle ní zorientoval dobře, halt zvyk z čundrů. :-)
odvážné nebo nezodpovědné, pomoc, kdyby se něco stalo… takhle nad tím přemýšlet prostě nemůžeš. Dobrobrodružství je dobrodružství.
Díky všem za pozitivní ohlasy, snad se mi povede letos ještě něco podobného, než příjde norská zima.
lazza: Odvážné nebo nezodpovědné, jak se to vezme. Když se na to dívám zpětně, tak tam nebylo tolik lidí, kolik jsem čekal a kteří by poskytli pomocnou ruku v ořípadě úrazu, zvláště pak ve večerních hodinách. Na druhou stranu, když se člověk jede večer projet do Horní Dolní a něco by se stalo, tak ho taky můžou najít až druhý den ráno. Moc rozdíl v tom není. Bohužel jsem nenašel nikoho, kdo by do toho šel se mnou a nechtělo se mi sedět doma, když hlásili nádherné počasí a já měl konečně čas někam vyrazit.
Krásný.
No proč ne, veliká paráda. Mít tak koule a nemluvit o tom a skutečně vyrazit. Snad se k tomu jednou dokopu.
Libores: O zábavu postaráno bylo, bavil jsem dokonce i lidi kolem sebe. Skočil jsem si jednu šipku do bahna, když jsem se snažil uhnout z cesty jedné sympatické norské turistce. Kaluž, co se tvářila jako všechny ostatní kolem, plytká a průjezdná, ale byla hluboká a široká akorát tak na přední kolo a solidně mě vytrestala :-D Jinak ale výlet za ty výhledy a nádherné traily stál. Na druhou stranu momentů, kdy jsem chtěl kolo zahodit a nechat ho tam, nebylo ze začátku málo.
Koloman: Na biku to jinak nejde, každé kilo je hodně znát, zvláště pokud je na zádech. Kromě nepromokavých hader jsem měl s sebou jenom věci na spaní + jednu péřovku, kterou jsem nakonec ani nepoužil. Pak teda kromě nářadí na kolo a lékárny jsem měl vařič + jeden ešus + pár sušených polévek a sušenek, což vyšlo váhově lépe, než nevařit. Výhoda v Norsku je ta, že člověk nepotřebuje skoro žádnou vodu, protože jí je kolem dost.
Díky moc za mapku ! – A ještě jsem Tě nepochváli za fotky a taky za to, že na to cestování a bivakování při teplotě okolo bodu mrazu sis opravdu nebral moc zbytečných zavazadel ! :-)
Trollheimen je severozápadně od Oppdalu. Trasa byla z části inspirována nejznámějším třídenním trekem v Trollheimenu: Trekanten (trojúhelník). Trasu jsem načrtl do screenshot z MTBmap.no, jelikož GPS nevedu. Ty traily, co jsou vyznačeny červeně jsem projel/protlačil/pronesl (plus nějaké malé zajížďy v rámci bloudění a hledáních pěkných výhledů), modře značeno bylo ještě v plánu, ale už jsem to bohužel nestihl – podle všeho jsou tam jsou nejhezší traily. Černé křížky jsou pak místa, kde jsem spal.
Dalo by se, prosím, na té norské mapě naznačit, kde to je ? Aby si to člověk projel po ní aspoň tím prstem… :-)
Metr-x: To ubytování bylo hodně improvizované :-D Chtěl jsem co nejlehčí a nejlevnější variantu, tak to dopadlo, jak to dopadlo. Koupil jsem plachtu na hammock a náhodou to sedělo rozměrově na rozteč kol. Jinak to chce ještě dořešit. Na spaní ve větru a silném dešti to takhle nepůjde. Chtělo by to ještě něco více z boku. Zvažuju šití vlastní verze. Uvidíme, jak na to bude v zimě čas a chuť.
Honza03: V Norsku jsem dlouhodobě, takže proběhla jenom doprava busem z Trondheimu.
Wau
