Nikdo se k tomu nemá, tak zase po více jak roce zakládám nové vlákno pro virtuální tankisty, neb staré se už dlouho načítá.
A hned při té příležitosti přihodím replay hry, ze které mám super pocit. Kolikrát se mi stane, že mě zabijou a já si říkám, měl jsem udělat tohle, jet tam a rozhodnul bych.
Hra vypadala celkem ztraceně, na základně a v okolí obsazovala samá těžká železa. Teď ani nevím jak se to vyvíjelo, ale zůstal jsem sám s nějakým medkem a artynou proti praseti. Myslel jsem, že si jej spolu povodíme a utočíme za kostelem, ale kolega padnul a tak to zůstalo na mě. Artyna si celkem věřila a já myslel, že jej pro ni nasvítím, protože já byl na ránu a on potřeboval několik. Patton, také zrovna není stroj na utáčení na malém prostoru a navíc s penetrací 218 si také proti praseti nemůžu vyskakovat. Možná jsem jej mohl detracknout a nebo pokusit se utočit hned při prvním resetu capu, ale takle to bylo napínavější a zábavnější.
