Tak jsem si v sobotu sám pro sebe zahejtoval… Usmyslel jsem si vyjet na běžkách kousek za město, jako za starých časů, kdy ještě byl sníh povolen. Dá se vyfunět za město, kde se člověk může pokochat a třeba jet podél řeky k nejbližšímu mostu a po druhém břehu se vrátit. Ale uvědomil jsem si jednu věc. Nikde "v civilizaci"už neexistuje čistá, volná plocha, po které by se dalo jet a udělat tam stopu, před lety tam vždycky byla, ale teď už jaksi ne… Všechno je pošlapané, rozryté a zechcané od čoklařů! Vzpomněl jsem si, když jsem se ploužil okolo školy, že jsme tam s bráchou před desítkami let dělali panáky do sněhu (to už asi dnešní degenerace neznají)… Ale co dneska?! I před tou školou všechno zesrané a rozdupané…
Asi se na to nedobře dívám, Veverko, ale kde se rozdávaly ty privileje, že si někdo smí šmajdat, kam se mu zachce a dělat si tam, co se mu zachce…? Proč my, co máme zbytek mozku, cítíme jakési nutkání chodit pouze po vyznačených cestách a nešmajdáme, kde nemáme…?
Já jsem prostě žádná privilegia nedostal, je tu pro to nějaký místní úřad…?